Svoboděnka, svoboda

Po sametové revoluci jsem byla nadšená. Zdálo se mi, že jsem skoro třicet let svého života v socialismu spala...a teď, teď jsem se vzbudila a měla u nohou celý svět.

Najednou se mohlo všechno to, co dřív bylo zakázané nebo přinejmenším děsně složité. Najednou jste prostě sedli do auta, žádný devizový příslib, celní prohlášení, povolení od místního výboru KSČ, normálně jste sedli do auta a jeli do Německa. Nebo Holandska, Francie, Rakouska...kam se vám zachtělo. Sladká svoboda pohybu odkudkoliv kamkoliv. Najednou jste klidně mohli veřejně říct, že třeba Havel, Klaus, Zeman - kdokoliv z vládních či parlamentních představitelů je vůl, ničemu nerozumí a vlastně vám vůbec tak nějak jde na nervy...a riskovali jste jenom to, že vám vynadal nějaký jejich náhodou přítomný skalní příznivec. Nebo jste mohli veřejně vykřikovat "Fuck the USSR", "long live the USA", připadně EU...a nejenže jste nešli do basy, ale ještě vám lidé tleskali...jednoduše svoboda projevu - říkej si co chceš...a beztrestně. Jo...sladká léta devadesátá. Všechno to, co nebylo výslovně zakázáno...a toho bylo ve věcech - řekněme - politických pro normální občany sakra málo, bylo povoleno. Mohli jste si založit vlastní stranu, vlastní firmu, mohli jste vycestovat takřka kamkoliv a zůstat tam jakkoliv dlouho a pak se klidně a beze strachu vrátit domů - do své vlasti - a nebát se toho, že vás okamžitě zavřou. Jo...to bejvávalo. A co dneska, po dvaceti letech? Pořád můžete kamkoliv - ale už je to o dost složitější. Hlavně na to musíte mít...a zkuste ušetřit třeba na letenku, nebo i jízdenku na vlak z minimálního platu, potažmo z podpory v nezaměstnanosti. Nebo si můžete vzít půjčku - na výběr je nepřeberné množství bankovních i nebankovních firem...a pak, po čtrnácti dnech sladkého života za hranicemi všechních dnů se do těch všedních dnů vrátíte a zjistíte, že těch čtrnáct dní nevšedních zážitků vás bude stát minimálně dva roky všedního života, protože zaplatíte na úrokách jednou tolik než jste si půjčili. Vaše chyba. Máte sedět doma na zadku a makat a necourat po světě. A vaší chybou je svět bez hranic náhle omezen na svět velice ohraničený. Doprava z domova do práce, pokud ji máte, a zpět. A když práci nemáte - třeba proto, že váš podnik někdo vytuneloval a nechal zbankrotovat a nebo jste byli pro vedení podniku příliš staří nebo zase naopak mladí, musíte riskovat buď exekuci nebo práci na černo, jenom proto, abyste mohli zaplatit. Nejen úvěr, ale i povinné odvody na elektřinu, plyn, nájem, telefon, televizi, rozhlas, pojištění auta a přitom neumřít hlady. Jasně, to auto, televizi ani rozhlas mít nemusíte, nemusíte mít ledničku, pračku, počítač...můžete chodit pěšky, svítit petrolejkou, bydlet v jeskyni a jíst suchej chleba...ale na co vám teda byla nějaká textilní revoluce, připadně počátek jedenadvacátého století? Pravda, babička mi vyprávěla, že kdysi, ve dvacátých letech minulého stoleti, se můj tehdy nezaměstnaný děda dozvěděl, že ve městečku asi tak čtyřicet kilometrů od naší malebné vísky by se mohla najít nějaká práce - a tak šel pěšky těch čtyřicet kilometrů, protože neměl na vlak. Vyšel o půlnoci, dorazil v sedm ráno...a práce už nebyla. A tak děda šel zase těch čtyřicet kiláků zpátky domů. No..aspoň se, jako nezaměstnaný, nějak zabavil, že...A pak - bylo to přece před bezmála sto lety. No a svoboda slova? Jasně, ta je naprosto úžasná. Můžete si říkat, co chcete, můžete psát co chcete, dokonce byl za tím účelem vynalezen blog, kterým oslovíte daleko víc lidí než v místní hospodě na rynku. Ale pozor...běda, když se kriticky, ba přímo nesouhlasně, dotknete oficiálně podporovaných témat. Nesouhlasíte s vyvražďováním rusky mluvících Ukrajinců? Máte problém skousnout podporu, ba přímo protežování islámských přistěhovalců ze strany všeobjímajíci a politicky korektní EU? Nelíbí se vám dvojí metr, tiše uplatňovaný ve směru k menšinovým - tedy zatím menšinovým - problémovým etnikům? Připadá vám zvrácená a tak nějak lehce směšná propaganda homosexuality, registrovaných partnerství a adopcí dětí homosexuálními no...rodiči? Propadáte záchvatům smíchu při "kvo kvo kvótách" pro ženy ve vedení čehokoliv jenom z důvodů "mušličky" mezi nohama nebo tiše skřípete zuby při sledování oficielně propagované genderové rovnosti, kdy se oslovení "mami a tati" rovná pomalu hrdelnímu zločinu? Jsou vám k smíchu směrnice EU, starající se i o to, čím a jak splachujete, s odpuštěním, svoje výkaly?Dáváte to dokonce veřejně najevo, otevřeně projevujete nesouhlas či dokonce napíšete kritický a nesouhlasný blog? Myslíte, a dáváte najevo, že vám zbývá ještě nějaký ten zdravý selský rozum a že přemýšlíte nad všudypřítomnou propagandou a tak nějak úplně jí "nežerete"? Pak máte problém a jste podezřelí. Jste xenofob, rusofil, rasista, nacista, homofob, islamofob...a naprosto divnej člověk, co nejde s dobou, dobu nechápe a evidentně nepochopí. A co s takovým, že...Takového nutno umlčet, potlačit, zakázat, smazat, zesměšnit, a vůbec všeobecně vyřadit ze slušné společnosti, protože si nejen dovoluje protestovat, ale dokonce si dovoluje i myslet, a to přímo vlastní hlavou. Takže...svoboda slova? Ano, ta je tady pořád. Jenom jde o to používat slova správná, oficielně schválená a propagovaná, radostně jásat tam, kde je to povoleno, a odsuzovat tam, kde je odsudek přísně doporučen. A, nezlobte se, přátelé, ale na takovouhle svobodu vám, s odpuštěním, házím exkrement. Teď už mi totiž není třicet a už dávno, někdy kolem roku 89 minulého století, jsem se vzbudila.