Od nepaměti se lidstvo učí, že krást se nemá. Ve starověku byly zlodějům sekány ruce, a v případě nepolepšitelného recidivisty možná i jiné končetiny včetně hlavy, "nepokradeš" se dostalo i do desatera božích přikázání.
Socialismus delikt rozkrádání státního majetku povýšil v trestní sazbě dokonce nad vraždu, nad lidský život. A přece s kradlo, krade a přes všechny sankce, odsudky a výchovu krást bude.
Dnes jsme vyspělou, moderní společností, ruce, hlavy a jiné části lidského těla se nesekají ani v případě masové vraždy, natož krádeže, ba dospěli jsme tak daleko, že ti největší, nejbohatší a nejvýše postavení zloději jsou naprosto beztrestní, v duchu poněkud pozměněného sloganu - ukradneš-li v samoobsluze housku, máš problém, ukradneš-li samoobsluhu, jsi váženým člověkem.
Policie a soudy fungují, pomalu, špatně, mnohdy nespravedlivě, záhadně a nečitelně, ale pořád je tu máme a pořád jsou, jakkoliv se nám jejich výkony nelíbí, jedinou zákonnou mocí, určenou k usvědčení a potrestání viníků. Pokud bychom jako normální, takzvaně obyčejní lidí, rozuměj lidé bez politického vlivu, moci a přeplněného bankovního konta, vzali spravedlnost do vlastních rukou, ocitli bychom se rázem na té druhé straně těch špatných a ona policejní a soudní moc by byla okamžitě vzburcována a postavila by se proti nám. I když se to může brát jako nespravedlnost, určitou logiku to má. Pokud by každý, kdo byl okraden, podveden nebo jehož blízký byl zavražděn, bral spravedlnost do vlastních rukou, přestali bychom existovat jako stát, kterému říkáme právní, a stali bychom se džungli, kde by každý bojoval s každým, a v podstatě nikdo by si nebyl jist majetkem a životem...protože by bylo docela normální, že kdyby někdo pojal podezření, že ty slepice mu ukradl soused, klidně by si na souseda došel s brokovnicí a ustřelil mu hlavu. Něčemu takovému se, tuším, říká anarchie.
Pokud budu mít tedy na paměti, že zde není anarchie, ale stát, který se honosí přídomkem právní, pochopím, že ať se mi to líbí nebo ne, ať věřím ve výkonnou a soudní moc státu nebo ne, ať věřím ve spravedlnost tohoto státu nebo ne, nemůžu prostě a jednoduše, přesto, že jsem naprosto skálopevně přesvědčena, že svého zločince znám se stoprocentní jistotou, vzít tu brokovnici a jít mu ustřelit hlavu. A pokud tak učiním, musím počítat s následky, tedy s tím, že stát označí jako zločince mě a podle toho se ke mně zachová.
Tento dlouhý úvod píšu na vysvětlenou. Vysvětlenou toho, proč nesouhlasím s lidmi, kteří tvrdí, že těm, co kradli ČEZu elektřinu, dobře tak, když na ně "vlítlo" komando černých šerifů a jménem ČEZu si to s nimi "vyřídilo". Ano, pragmaticky vzato, ti lidé jsou zloději, protože kradli. Ano, rekrutují se částečně i z komunit, kterým říkáme nepřizpůsobiví a mezi které je o strach vstoupit a chtít u nich uplatňovat právo, ba dokonce chtít po nich peníze. Ale nezlobte se, pořád to neopravňuje firmu, byť státní, vytvořit si v podstatě svoji vlastní policii, soud a trestní orgán v jednom. Pokud žijeme a chceme nadále žít ve státě, kde existují zákony, je tohle nepřijatelné.
Smíříme-li se s tím, nebo s tím dokonce budeme souhlasit a chválit, uznáváme zároveň, že v tomto státě má vždy právo na své straně, a dokonce může právo sám uplatňovat ten, kdo má peníze, moc a politické kontakty. Uznáváme tím, že jsme opravdu jenom ovce, pokorně čekající na to, co s námi ten finančně a politicky silnější udělá.
Smíří-li se s tím státní moc, a jak to tak vypadá, tak už je s tím smířená, pouze udělala na ČEZ bububu, ty zlobivý chlapče, tak tím státní moc uznává, že tu vlastně žádná státní moc není, že tento stát se nedá nazývat právní a že v tomto státě vládnou nikoliv ti zvolení, ale ti silnější. A také tím vlastně, určitě nevědomky, státní moc uznává, že svojí "soukromou armádu" si tedy podle vzoru ČEZu může vybudovat každý, kdo má peníze, moc a styky.
A právě v tom tkví společenské nebezpečí zlodějů elektřiny. Jestli ČEZu tento způsob vymáhání práva na nich opravdu projde, nevyvratitelně nám to dokáže, že tento stát už není právní, i když se tak tváří. Že je tento stát anarchie, kde právo určují peníze a kde, jak říkával můj táta, dej mu pánbůh lehké spočinutí - silnější pes jebe.
