Po přečtení článku kolegy bloggera Jozefa Vargy "Cigani na Slovensku, ktori nevedia, čo je to mať elektrický prúd", mě napadlo, jak snadné je vytvořit dojem rasové diskriminace.
Pan Varga píše ve svém článku, že slovenští Romové žijí v jedenadvacátém století ve svých osadách bez elektřiny a pitné vody. A že ani dnešní socialistická slovenská vláda nezjednala nápravu tohoto neutěšeného stavu. Zmiňuje se o oboustranné diskriminaci a o tom, že pokud jste "jiní", jste bezprecedentně kráceni o základní životní podmínky, jako je elektrický proud v romské osadě Spišské Bystré. Prostě diskriminace menšiny jak hrom, dodávám já.
Ale pan Varga už ve svém článku nezmiňuje, že většina romských osad na Slovensku je pravděpodobně vybudována bez stavebního povolení, ke kterému patří i plány na vybudování infrastruktury, nikde nepíše, že by se Romove, bydlící v oněch osadách, snažili vyřídit si na příslušných úřadech chybějící dokumenty, aby mohly být osady elektrifikovány, aby se mohly připojit ke kanalizaci a zavést pitnou vodu. Opět budu zřejmě označena za rasistku a xenofobku, ale připadá mi, že je to zase syndrom natažené dlaně ve stylu - jsme tu, postarejte se o nás.
Kdysi, tuším že někdy loni, vysílala Česká televize krátký šot o košickém sídlišti Luník IX. Byl tam kratičký rozhovor s jedním z obyvatel, který ukazoval na výtahovou šachtu, zpola naplněnou odpadky a říkal - podívejte se, jak tu žijeme, ani ten výtah nejezdí. Zase na první pohled diskriminace...ovšem ten pán už nedodal, že ty odpadky naházeli do výtahové šachty sami obyvatelé toho paneláku, a že výtah není v provozu vlastně kvůli nim. Opět - natažená dlaň - nejezdí výtah, jak to, že ho někdo nezprovoznil. Ale proč nejezdí, to už zřejmě není podstatné.
Kdo říká A, měl by dodat i B. Diskriminace tu samozřejmě je, i když si troufám říct, že ne kvůli barvě pleti, ale kvůli vžitým a zažitým zkušenostem. Ovšem přiživovat dojem diskriminace tím, že se řekne jenom ta hodící se polovina problému a nic dalšího se nedodá, mi nepřipadá moc šťastné.
