Premiér Nečas si dovoluje

Premiér Nečas řekl za Českou republiku "ne". Ne bruselskému paktu o rozpočtové kázni.

Přesto, že to "ne" bylo takové nemastné, neslané, spíš než "ne" to mohlo vyznít jako "možná, "uvidíme", schytává to chudák premiér na domácí půdě zprava zleva. Přitom, alespoň podle mého čistě subjektivního dojmu, se kritikové a komentátoři premiérova rozhodnutí vcelku ani moc nezabývají meritem věci, to jest obsahem této nejnovější unijní smlouvy a tím, zda-li naší republice něco přinese či nikoliv, ale tím, že si premiér dovolil. A dovolil si moc. Boří se Hradčana a řeky tečou do kopce, premiér Nečas si dovolil odporovat vládcům Evropy. Dovolil si zvednout /konečně/ hlavu a zachovat se jako suverénní politik suverénní země. Opravdu nevím, kde se to v naší politické reprezentaci bere. To poklonkování a neustálé přikyvování někomu, koho považujeme za silnějšího. Od Rakouska přes Německo po bývalý Sovětský svaz až k nynější podobě Evropské unie, která se diametrálně liší od té Evropské unie, do které jsme vstupovali. Neustále je nám vštěpováno, že jsme země malá, slabá, nevýznamná, na našem mínění že nezáleží, že prostě musíme držet s odpuštěním hubu a krok, abychom se náhodou neocitli, ó hrůza, "mimo hlavní proud", případně "v izolaci". Čeho se tolik bojíme? Evropská unie na nás nepošle tanky tak jako SSSR před čtyřiceti lety, dokonce ani žádné tanky nemá. Evropská kontrola nám poskytnutých dotací by naší zemi a našim politikům jen a jen prospěla, ostatně už se tak děje, alespoň na ministerstvu školství, a rozhodně nemusíme mít strach, že by EU hrdě odmítla naše povinně odváděné příspěvky či jak se tomu říká. Tak proč taková panika, že jsme "vybočili"? Evropská unie není žádné charitativní společenství, spíš mi přijde jako spolek, kde se tvrdě bojuje o "místo na slunci", tak proč pokorně klopit hlavu a ve všem ustupovat? Aha...oni by se na nás ti "silnější" mračili... Kritici, kritizujte, komentátoři, dštěte oheň a síru, premiér Nečas teď svým "ne" dokázal, že jsme, přes členství v EU, ještě pořád samostatným státem. Státem, který má ještě pořád právo mít svůj vlastní názor, státem, který může ještě pořád i v rámci EU hájit své vlastní zájmy, státem, který může nesouhlasit, když zjistí, že mu rozhodnutí EU nepřinese nic pozitivního. A který může říci "ne", když vidí, jak se ten úžasný a opěvovaný "hlavní proud" řítí samospádem rovnou do ...pekel. No...teď jen hlavně, aby to "ne" premiérovi vydrželo....