Poděkování Českým dráhám

     Vážené České dráhy - děkuji. Děkuji za to, že můj život zřejmě brzy nabere nový směr.

     Tak jsem dneska ráno přišla na nádraží, pět minut před odjezdem vlaku, kterým normálně jezdím do práce. Pět minut uběhlo, uběhlo minut deset a více. Vláček se nekonal. Nekonalo se ani nějaké hlášení o zpoždění či alespoň poslání cestujících do kamsi, nekonalo se nic. Na peróně nás postávalo už dobrých dvacet kousků...dvacet platících zákazníků Českých drah - to je na vísku čítající něco pod tisic obyvatel celkem dost - přecházeli jsme sem a tam, mobilní telefony u uší...a čekali.

     Po dvaceti minutách jsem se odvážila dotazu v kanceláři výpravčího. Vědoma si výhružného nápisu o zákazu vstupu na železnici nezaměstnaných osob jsem zaklepala a do kanceláře strčila pouze hlavu. I hlava byla moc...výpravčí mě nekompromisně vykázal od prahu a na můj nesmělý dotaz, tiše šeptaný zpoza dveří mi sdělil, že vlak je zrušen a další pojede, až pojede. A že je výluka. A že oznámení o výluce visí od pátku na dveřích čekárny. Fajn.

     Pravda, v pátek jsem ráno přijela z noční a neobtěžovala se stavit se cestou domů v čekárně, abych se informovala o změnách v jízdním řádu na příští týden, ba byla jsem tak trestuhodně nezodpovědná, že jsem si ani v sobotu či v neděli neudělala výlet na nádraží a nestavila se v čekárně. Tím pádem mi informace o výluce opravdu mojí vinou unikla a zůstalo mi tedy utajeno, že, pokud bych chtěla stihnout včasný příchod do zaměstnání, měla jsem se dostavit na nádraží o hodinu a půl dříve. Bohužel....

     Po třech rychlících a jednom nákladním vlaku přijel konečně kýžený pantograf. Nějak a někdy.

      A tak chci Českým drahám poděkovat. Za to, že občas nějaký vlak přijede, co na tom, že naprosto tak nějak jinak, než uvádí jízdní řád. Za to, že mi dovolí platit tisíc jedno sto korun za měsíční jízdenku z místa A do místa B a tím podpořít oprávněné nároky železničních odborářů na levné cestování po republice, za to, že můžu platit daně a z nich jde jistě nějaká ta koruna na provoz jejich zaměstnavatele - to jest Českých drah. Chci Českým drahám poděkovat i za to, že myslí na moje zdraví a po hodině mrznutí na peróně - protože nikdo neví, kdy vlak přijede a tudíž se nevyplatí jít do čekárny - mě otužují vymrzlým a nevytopeným vlakem, též jim děkuji za to, že mám potvrzeno stavem vagónů, že včera opravdu někde pršelo, neboť vlak je plný bahna, a v neposlední řadě jim děkuji za zocelení svého duševního stavu, neboť letmé setkání s nenaloženým průvodčím je opravdu jen pro silné jedince.

     A nakonec mohu poděkovat Českým drahám za to, že s největší pravděpodobností změním svůj život. Neboť můj zaměstnavatel dost rychle ztrácí trpělivost s mými pozdními příchody a já mám docela slušnou šanci si v době krize začít hledat nové zaměstnání.

     No...možná se poptám u Českých drah....