Nejen xenofobii máme v genech

      Multikulturní společnost, prosazovaná tak, jak to činí politici dnes,  je nesmysl. Obranu svého teritoria a nedůvěru ke všemu cizímu má člověk v genech už od momentu, kdy první lidoop slezl ze stromu a vzal do pracky klacek. Ostatně, zvířata hájí svá teritoria dodnes, nejenom  proto, že neumějí číst a nevědí nic multikulturním obohacování.

     V pravěku si každý klan hájil území, které považoval za své, a s nedůvěrou a krajní obezřetností hleděl na kohokoliv cizího, kdo na jeho území vstoupil...tedy pokud takového vetřelce nevzal rovnou kyjem po hlavě. Území rovnalo se zvěř, zvěř rovnala se lov, lov rovnal se jídlo a jídlo znamenalo přežití.

      Vezměme si středověk - opět války a boje proti vetřelcům či naopak dobytí a přemožení slabšího souseda. Větší území rovnalo se větší moc, větší moc rovnala se větší bohatství a v konečném důsledku větší bohatství znamenalo zase jen a jen víc jídla a víc šancí na přežití.

      Troufám si tvrdit, že od dob prvobytně pospolné společnosti přes středověk až do dnešních časů se nezměnilo naprosto vůbec nic. Každá válka, ať už lokální či poté v minulém století světová, byť maskovaná důvody politickými, náboženskými nebo etickými  byla a je vedena čistě pro rozšíření území a větší moc, s tím rozdílem, že člověk se postupem doby takzvaně civilizoval, nemusí už bojovat o přežití v tom pravěkém slova smyslu a od kyjů přešel k atomovým bombám.

    A tak se člověk naučil nedůvěřovat každému novému příchozímu. Tisíciletá zkušenost tuto nedůvěru  zakódovala do našich genů a přetrvala až dodnes. Stačí malý příklad - mezi obyvatele vesnice, nebo třeba obyčejného městského činžáku, se přistěhuje nový soused a já si troufám tvrdit, že naprostá většina starousedlíků na něj hledí zprvu z obrovskou nedůvěrou. Jaký "ten nový" bude? Nebude dělat v noci kravál, bude uklízet před barákem či podřídí se lety osvědčenému systému střídání při mytí schodů, nebude se hádat kvůli každé maličkosti - prostě nenaruší nám tu náš způsob života, naše zavedené zvyky? Je jen a jen na nově příchozím, zda se sousedy sžije či nikoliv. Někdy je to za chvilku, někomu to trvá déle a někdo to nezvládne vůbec, to záleží na povaze, toleranci a vůli všech zúčastněných.

     A to mluvím o příchozím "stejného kmene". Daleko horší je, když nově příchozí je cizinec, navíc ještě pocházející a vyznávající naprosto jinou, starousedlíkům cizí, kulturu. Nedůvěra a v genech zakódovaná "ochrana teritoria" zafunguje ještě daleko víc. Záleží jen a jen na toleranci, vstřícnosti a snaze o pochopení všech, aby bylo soužití dvou odlišných kultur pokud možno bezproblémové.

     Ale ta tolerance NESMÍ být jednostranná. Stejně jako nelze po nově příchozím chtít, aby se podrobil naprosto všem zvyklostem starousedlíků, tak ale také nelze po starousedlících vyžadovat naprostou toleranci a všemožné ústupky přistěhovalcům. Vždyť i soužití páru lidí, rodiny, vyžaduje vůli ke kompromisům, což teprve soužití dvou různých kultur z různých koutů země! I pouhá návštěva známých přece vyžaduje kompromis - přijdu-li k přátelům do paneláku, nechám boty za dveřmi, přijdu-li na návštěvu k nekuřákům, nebudu jim přece v obýváku kouřit. Oni jsou tu doma, já přišla a chci-li zůstat, musím se přizpůsobit. Oni mi zas na oplátku mohou, vědomi si důsledků, vstup v botách či kouření v obýváku dovolit.    

     Každý má právo na slunce. Ovšem přistěhuji-li se do vesnice, do domu, kterému stíní už dříve postavený dům v sousedství, nemůžu jít prostě na obecní úřad s vážně míněnou žádostí, aby soused svůj dům zboural, protože na můj dvorek nemá přístup slunce. Nikdo mě přece nenutil ten dům kupovat.  Pokud bych tak ve vší vážnosti učinila, zanedlouho bych pravděpodobně bydlela v domě jiném, s velkou zahradou, mřížemi a dveřmi bez klik. Ovšem pokud by mi obecní úřad vyhověl a nechal sousedův dům zbourat, v domě bez klik by mělo skončit zastupitelstvo z onoho obecního úřadu.

     Jenže mám pocit, že právě o tohle se snaží i hlasatelé multikulturní společnosti. Tedy...ne o ten pobyt v domě bez klik...i když...ale o to, aby starousedlík obrazně řečeno zboural svůj dům ve prospěch světla v domě nově příchozího. A ještě aby to udělal dobrovolně a rád, protesty a obrana jsou nežádoucí. Ale...nejen strach z cizího, xenofobii, máme v genech. V genech máme i rozpínavost, snahu zvětšit své území, a naopak,snahu své území před vetřelci chránit. Čím agresivnější je vetřelec, tím agresivnější bývá obrana. Až se tyto dvě snahy střetnou, bude to hodně, hodně ošklivé. Tím ošklivější, že snaze po rozpínavosti je nyní dávána oficiálními místy zelená, ústupky jsou chváleny a odpor se netrpí.

     Lidské geny se mění velice, velice pomalu, přátelé.