Nebezpečné známosti

      Tenhle příběh se nikdy nestal. Ale díky neomezeným možnostem internetu se klidně stát může. Možná dokonce, že se někde právě děje.

     Byla tak trochu samotářka. Samotářka ani ne tak povahou, jako leností. Leností a nechutí narušit kvůli někomu cizímu svůj soukromý řád a pořádek.Milovala svůj klid, svoje knížky, svoje cédéčka, hry na Playstationu, no, ta konzole byla zakoupena vlastně pro její dceru, ale dceru záhy omrzela a tak matinka po nocích vraždila příšery a zachraňovala nejrůznější světy sama. Ne že by neměla přátele, seznamovala se snadno, ale snad dvojnásob pro ni platilo přísloví - sejde s očí, sejde s mysli. Přátelství je jako kytička, řekla jí jednou v práci starší kolegyně.  Tak jako kytička se musí pěstovat, a to ty neumíš. Neurazila se tenkrát,  naopak, byla na to svým způsobem  pyšná.  Měla svou rodinu, manžela a dceru, a to jí stačilo.

     A pak jednou o noční službě pozorovala kolegu, který neustále něco psal, tedy... spíš datloval na počítači.  Na otázku, cože to dělá, odpověděl, ža chatuje. V životě to slovo neslyšela, a tak jí kolega, o mnoho mladší než ona, zasvětil do tajů a možností internetu. A od té doby byla každou noc, kdy měla službu, ztracena. Ztracena v internetovém virtuálním světě.

     Za virtuálními přáteli z chatu nemusela nikam chodit. Nemusela je zvát na návštěvu a návštěvy oplácet, stačilo příslušné kliknutí a byla s nimi, s lidmi z vedlejší ulice a nebo i tisíce kilometrů vzdálenými, a když se s nimi nudila, stačilo krátké rozloučení,  možná někdy ze slušnosti výmluva na práci nebo na únavu, jedno kliknutí a byla zase sama.  Podle toho, co a jak její virtuální známí psali, utvářela si virtuální obrázek o jejich povaze, názorech, vlastnostech, vlastně si vysnila ideální přátele a podle toho se k nim chovala. Byla víc než naivní, protože jí nikdy nenapadlo, že by její představa mohla být mylná.

     Když jí manžel oznámil, že odchází, protože čeká dítě s jinou ženou, zjistila, že vlastně neví o žádných tak dobrých reálných přátelích, u kterých by mohla hledat útěchu, porozumění a pomoc, naopak v míře vrchovaté to našla u většiny svých přátel na internetu. A našla si tam i nového partnera. Dokonale chápal její pocity,i on byl zklamán svým manželstvím a tak jí psal přesně to, co chtěla a potřebovala číst...nebo slyšet? Když se poznali osobně, byla maličko zklamána, byl menší než ona, ne moc pohledný, ale mluvil úplně stejně chápavě a citlivě jako psal. Po půl roce zjistila, že stejně citlivě a chápavě hovoří s dalšími pěti přítelkyněmi, které tak jako jí poznal na internetu. Když mu to vyčetla, vysmál se jí. Snad si nemyslela, že jejich vztah bral vážně? Chtěl si užít, a už dávno zjistil, že ty opuštěné ženské na internetu jsou nejsnáz dostupné. A tak byla zase sama.

     Pak jí někdo poradil, ať si dá inzerát. Na internetovou seznamku. Netrvalo dlouho a seznámila se s dalším pánem, který jí zaujal. Krásy také moc nepobral, ale zato byl společenský, sebevědomý, chytrý a vtipný. Výborně si rozuměl s její dcerou, a tak se za pár týdnů nastěhoval do jejího bytečku. Dny i noci s ním byly příjemné, byl zábavný a z ničeho nedělal problémy. Hned na začátku ji ujistil, že bude všechno platit napůl, nájem, jídlo, elektřinu i plyn, teď sice bohužel nějak nevyšel s výplatou, ale příští měsíc jí to určitě zaplatí. Ani příští měsíc se mu ale nepovedlo z výplaty nic ušetřit, měl nějaké starší dluhy, které musel splatit...tak jestli mu může trochu vypomoct, tisíc korun by stačilo....Sama neměla peněz nazbyt, ale dala mu tu tisícovku v naději, že jí to pak vynahradí. Nevynahradil. A když jí oznámil, že jeho dcera si nějak nerozumí se svou matkou, jeho bývalou ženou, a ráda by byla s otcem, takže se nastěhuje na nějaký čas k nim, řekla ne. A vyhodila ho. Odešel s úsměvem. Později zjistila, že s ním zmizel její a dceřin mobil a stříbrná brož po babičce. A ona zase zůstala sama.

      O inzerátu už vůbec neuvažovala, i na chat přestala na nějaký čas chodit. Ale bez virtuálního světa být nemohla, objevila jakýsi herní server, kde mohla hrát on-line dámu, šachy, člověče nezlob se, a spoustu jiných her, a přitom si povídat s protihráči prakticky z celého světa. Zase tedy trávila noci na internetu a výborně se bavila. Potkala tam dokonce jednoho ze svých bývalých kamarádů z chatu, kdysi se spolu hodně bavili, dokonce ho znala osobně, byl za ní jednou v práci a ona měla dosud v paměti jeho nesmělý úsměv a upřimné hnědé oči. Pak se nějak nepohodli, už si nepamatovala proč, ale pamatovala si, že jí najednou začal nadávat a vyčítat, že ho uráží a je na něj zlá. Nakonec z chatu zmizel a ona často vzpomínala, co s ním asi tak je.  Teď se k ní sám přihlásil, po bývalé zlobě ani vidu. Měla radost, těšila se na každou noční, kdy si bude moct povídat se svým starým kamarádem. Psala mu jak se má, co dělá, co jí trápí a z čeho má radost, prostě tak, jako před několika lety. On ale odpovídal čím dál tím váhavěji, jako by mu něco vadilo. Skončilo to zase hádkou, zase si přečetla, že ho uráží a ponižuje.

     O to víc jí překvapilo, když na ní jednou čekal před podnikem, kde pracovala. Byl samý úsměv, po neshodách ani památky, udiveně se mu přizpůsobila a přijala pozvání na skleničku. Rozjásaně a pyšně jí líčil, že si konečně koupil vlastní garsonku, teď že jí zařizuje, a jestli se nechce jít na ten jeho byteček podívat, je to tady nedaleko. Byla šťastná, že na ní už nemá zlost a nechtěla mu kazit radost, tak pozvání přijala. 

     Garsonka byla malá a nábytku nebylo mnoho, stolek s počítačem, křeslo, skříň a postel, ale vypadala útulně. Na otázku, jak se jí tu líbí, upřimně odpověděla, že moc. Díval se na ní a pak k jejímu překvapení řekl, že jí nevěří, že si z něj jenom dělá legraci. Smála se, proč by mu měla lhát, vždyť přece o nic nejde. Pořád jsi mi lhala, křikl na ní. Lhala, vysmívala ses mi a urážela mě. Ale už nebudeš. Chytil jí za vlasy a uhodil hlavou o zeď tak prudce, že na chvíli ztratila vědomí. Když se probrala, zjistila, že leží na posteli, přivázaná za ruce i nohy. Stál nad ní, na rtech úsměv, který jí ale už vůbec nepřipadal nesmělý, a oči se mu šíleně leskly, stejně jako ostří nože, který svíral v ruce. Poslední, co vnímala, byl onen nůž, už ne lesklý, ale rudě zbarvený její krví.