Že naše republika musí šetřit, je zcela jasné. Slibem snížení státního dluhu současná koalice vyhrála volby a následně sestavila vládu. Pro šetření byla většina voličů - lhostejno jaké koaliční strany, kvůli šetření většina voličů ty strany volila. Ovšem teď dochází na takzvané lámání chleba - a ke slovu se dostává zásada či metoda či jak-to-nazvat - nimbysmu.
Nechci a ani nemůžu v tomto článku řešit, nakolik jsou návrhy vlády na šetření chaotické či nesystémové, dobré či špatné. Od toho by měla být vláda sama, poslanecká sněmovna a nejrůznější poradci. Jenže jak tak čtu nejrůznější články v novinách či na internetu, získávám čím dál tím silnější pocit, že jediné správné šetření je to, které se netýká přímo toho či onoho subjektu. Jinými slovy - šetřit ano, ale ne u nás. Not in my backyard. Ušetřit na platech státních úředníků. No jasně, ale někde jinde než ministerstvech, úřadech, v kancelářích, máme přece nárok na třinácté, čtrnácté a kdovíjaké platy. Snížit sociální dávky? Samozřejmě, ale někde jinde a u někoho jiného než u současných pobíračů, ti mají přece nárok, snížit platy soudcům, ach, jaký úžasný nápad, ale nějakým jiným soudcům, ne těm současným, ti by byli pokráceni na své životní úrovni a museli by si ji zajišťovat tak nějak jinak, možná dokonce jiným, méně legálním přijmem... Zajímavé je, že nejvíc a nejhlasitěji křičí státní úředníci. Ti v soukromém sektoru kolikrát raději v době krize přistoupili dobrovolně na snížení platů - a ne jenom o deset procent, aby si zachovali práci a aspoň nějaký přijem, s nadějí, že až krize pomine a jejich podnik se vzpamatuje, budou jim platy zase vráceny. Některý soukromník to vyřešil dokonce sám od sebe tak, jak teď chce naše vláda - snížil zaměstnancům základ a podle hospodářské situace v tom kterém měsíci jim plat dorovnává prémiemi. A nějak mi uniklo, že by "soukromí" zaměstnanci houfně vycházeli do ulic a mávali transparenty. Jestli ono to nebude tím, že soukromník si musí na sebe, svou firmu a své lidi vydělat. A když nevydělá, nic nemá. Státní zaměstnance živí stát. Ovšem, stát jsme my - stát nic nevydělává, možná kromě dividend ČEZu, stát je živ z našich daní. Z našich daní je čerpán plat státních úředníků - z čehož pro mě vyplývá, že sníží-li se daňový příjem státu, kupříkladu kvůli celosvětové krizi, měly by se logicky i snížit příjmy jeho úředníků. Jenže - oni přece mají nárok. Jednou jim kdosi slíbil a platil - tak to tak už musí být napořád. A je lhostejné, je-li na tom jejich zaměstnavatel stát - tudíž my všichni, včetně jich samotných - špatně či dobře. Oni prostě mají nárok. A tak vyjdou do ulic. Budou křičet, pískat a mávat transparenty. V projevech budou naříkat, jak na tom jsou špatně a jak je ten stát - tedy my všichni, včetně jich - chce ožebračit. Jak je jedno každé systemizované úřednické místo pro chod státu důležité a nezbytné a jeho zrušením se státní systém naprosto zhroutí. A ostatní zaměstnanci, ti nestátní, půjdou do práce, a tam třeba i za snížený plat budou vydělávat. Nejen na majitele firmy, nejen na sebe, ale i na ty ječící státní úředníky. Šetřit? Samozřejmě - ale ne na mém dvorku.
