Míra nevkusu a pohrdání

     Když Franta z Horní Dolní zplodí nemanželské dítě se sousedovic Mařkou nebo Pepa ze Zlámané Lhoty vylétne po osmadvaceti letech z manželského hnízda a přistane u o dvacet let mladší Božky ze mlejna, je to událost lokálního významu. Ženské poplkají u konzumu, chlapi v hospodě, a rozhodně se o tom nepíše v novinách, maximálně tak v místním věstníku, to když dá brácha Mařky Frantovi přes hubu a je z toho ublížení na zdraví. Ovšem učiní-li totéž dva čelní politici, je to úplně něco jiného.

     Politik, stejně jako umělec nebo sportovec, není totiž vůbec osoba soukromá, i ve svém nejsoukromějším soukromí. Politik je osoba veřejná. A zatímco u sportovců nás zajímají převážně sportovní výkony a umělci mají drobné skandálky takřka v popisu práce, od politiků se už od dob starého Řecka a Říma tak nějak očekává serióznost, slušnost, úctyhodnost, bezúhonnost, prostě něco ve smyslu náš politik - náš vzor, nejen při veřejných vystoupeních, ale, a to možná především, v soukromí. Člověka přece nejlépe poznáme podle toho, jak se chová ke svým blízkým, tedy k lidem, kteří ho dokonale znají a před kterými si nemusí na nic hrát.  V případě pana premiéra a pana expremiéra je to obrázek víc než tristní.

    Před volbami jsme mohli vídat volební plakáty ODS, na kterých se usmíval pan Topolánek se svojí ženou Pavlou coby ztělesnění šťastné rodinky. Odvažuji se hádat, že už v té době musel nynější pan premiér minimálně koketovat se svou stranickou kolegyní Lucií Talmanovou, takže vlastně svou manželku jednoduše využil. Klamal tedy nejen voliče, ale hlavně a především svou ženu. Jak jí asi muselo být, když se za pár měsíců dozvěděla, ať už z novin či z úst pana Topolánka, že v jeho životě existuje  jiná, mladší a vůbec všeobecně úžasná. A jak asi muselo být dětem pana premiéra, když v novinách viděli fotku svého nevlastního novorozeného bratříčka,vrcholně nevkusně poskytnutou oficiálně tisku Úřadem vlády.  Jistě šťastný a zamilovaný otec dal jedinou fotografií veřejnosti bezohledně najevo, jak dokonale a rychle zapomněl, alespoň v tisku, na svou původní rodinu.

     Nejvíc kritizoval nynějšího pana premiéra bývalý pan premiér. I on použil v předvolební kampani svou ženu, jako oporu a záštitu, když vyšla na veřejnost Kubiceho zpráva. A ejhle, než se měsíc s měsícem sešel, objevila se i v jeho životě krásná, mladá a vůbec všeobecně úžasná. Ovšem pan Paroubek na to šel přímo od lesa. Zatímco nynější pan premiér ze začátku zatloukal a zatloukal, bývalý pan premiér to vzal s taktem sobě vlastním přímo z gruntu. Tiskovka, rozdělení majetku, rozvod a zanedlouho bude nový sňatek. Prohlašoval přitom, jak se na rozdíl od pana Topolánka chová férově. Prosím? Férově? Co je férového na tom, odepsat během chvilky svou ženu, se kterou žil celých dvacet osm let? Co je férového na tom, že stínová  Petra /díky, pane Polanecký-)/ plnila titulní stránky novin, které musela paní Zuzana minimálně vidět na stáncích, když už ne přímo číst. Jak se asi musela cítit žena, která vlastně svému muži obětovala celý manželský život a byla odhozena během několika málo měsíců? A teď vidí, jak její bývalý manžel horem pádem spěchá do jiného chomoutu, a tím zajistí před veřejností své milence důstojné postavení. A co důstojnost paní Zuzany?

     Politici, umělci a sportovci jsou lidé mediálně známí. Obdivovaní a obletovaní. Sportovci kvůli sportu, umělci kvůli umění. A politici? Obávám se, že sport a umění to nebude, spíš peníze a moc. Když podlehne svodům sportovec či umělec, s veřejným míněním to moc nehne. Když podlehne politik, je to daleko horší. Dává tím jistý signál, signál nespolehlivosti a slabosti. A pohrdání.  Pohrdání nejen svými starými, okoukanými rodinami, ale námi všemi.