Mám handicap - jsem ženská

     K napsání tohoto článku mě trochu "popíchl" článek pana Tomáše Váni - Nové Angeliny. Tak nějak jsem se při čtení článku mého kolegy bloggera zamyslela nad rovnoprávností mužů a žen, slušným chováním, rovnými šancemi a tak vůbec podobně.

     Feminismus požaduje stejná práva pro ženy i muže. Fajn, to beru. Jenže jde o to, jaká práva a v jaké oblasti. Tady je takový stručný nástin aneb - jak to vidím já-)

     Ono to rozlišování mezi mužskou a ženskou činností začalo už kdysi dávno, na úsvitu věků.  Žena byla uctívána jako dárkyně života, a zároveň byla jako dárkyně života chráněna.  Kdysi dávno šlo přece o to, udržet rod, mít pokračovatele. A vzhledem k tomu, že naši předci přišli velice záhy na to, že muž dokáže zplodit takřka nekonečné množství potomků, ovšem ženina plodnost je daleko omezenější, dobrali se k tomu, že ženu, zřejmě z čistě pragmatických důvodů zachování rodu, je nutno chránit a uzavírat ji do objektů, které lze snadno ubránit. A tak ženy začaly zůstávat doma, staraly se o "rodinný krb" a plodily děti. Muži podnikali výboje za účelem rozmnožení rodinných statků, lovili a vykonávali riskantní činnosti vůbec. Opakuji, že v tom vidím pouze přírodou zakódovanou starost o zachování rodu. Muž dokáže během okamžiku oplodnit celou vesnici ženskejch, ovšem ty ženy porodí v průměru jedno až dvě děti a ještě k tomu potřebují spoustu času. Takže muži byli v podstatě na rozdíl od žen velmi levné a dostupné "zboží".-)

      Jenže, jak je mým oblíbeným úslovím, pokrok nezastavíš. Rozvoj společnosti šel dál a dál, měli jsme tu několik průmyslových revolucí, vynálezů, které změnily svět, rovněž dejme tomu mravně volní úroveň společnosti začala stoupat, ubývalo lokálních válek a sporů řešených zbraněmi, i té lovné zvěře začalo ubývat a rody a jejich zachování začalo ztrácet na významu, neboť lidí bylo už tolik, že si troufli i na větší válečné konflikty,  dokonce posléze na dvě světové války. Rozdíl mezi úlohou žen a mužů se začal stírat, přes snahu ve zdejších oblastech převažující katolické církve, hlásající naprostou podřízenost žen. A ženy postupně začaly dobývat i teritoria, donedávna "for men only". Jenže měly smůlu. Protože rody byly už dávno smeteny ve prospěch států, a státy měly svých obyvatel povětšině víc než dost a tím pádem odvěká úloha ženy - ploděním dětí zajistit pokračování rodu - byla překonána, zapomenuta a začala se v podstatě namísto zásluhou stávat přítěží.  Muži zapomněli na to, proč byla kdysi žena tak chráněna, z dob svých prapředků jim zbylo jenom to, že o ženu je nutno se starat, protože je slabší. A kdo je slabší, je i hloupější. A kdo je slabší a hloupější, je podřízen. A kdo je podřízen, nemá nárok.

     A tak začalo pracné dokazování žen, že dokážou to samé, co muži.  Nebo lépe, že zvládnou totéž, a ještě k tomu něco navíc Postupem doby dokázaly, že mohou studovat, dokázaly, že mohou v určitých oborech pracovat stejně nebo dokonce lépe než muži, dokázaly, že zvládnou jak práci, tak i plození dětí a domácnost. Začaly pronikat do čistě mužských činností - do technických profesí, do armády, do stavebnictví, umění....to všechno se dělo postupem doby a zabralo to spoustu času.

     Dokázaly to i díky hnutí, které si říká feminismus. Neboť feministky zvládly prosadit studium žen na vysokých školách nebo třeba volební právo žen a právo být volena. Jenže, podle mého soudu, pak feminismus začal chtít větší sousto, než může polknout.  Ona rovnoprávnost žen a mužů je fajn věc, ale jak kdy. Je prostě dané přírodou, že ženy jsou fyzicky i psychicky jinak vybavené než muži. Muži jsou obecne silnější a mají jiné myšlení....to je prostě dané, a existují i seriózní vědecké výzkumy. Ženy jsou fyzicky slabší a myslí také jinak. Je to anachronismus, v dnešní společnosti, ale pořád v nás setrvává prapůvodně zakódované zachování rodu a k tomu jsme i uzpůsobeni.

      Takže když dneska prosazují feministky naprostou rovnost povolání, třeba i ženu jako hornici, považuji to za nesmysl. A za stejný nesmysl považuji, že by se žena měla cítit ponížena tím, že jí muž dá přednost ve dveřích nebo pomůže do kabátu.

      Žena by měla být rovna muži...v platu za práci, kterou stejně jak muž vykonává, v péči o potomky, jsou stejně její jako mužovi a muž už nemusí s mečem v ruce hájit své teritorium, v péči o domácnost...dělají přece oba, tak proč by muž měl večer padnout na gauč a žena mu chystat večeři, když jsou unavení oba stejně....třeba i v chození do hospody, proč by měla být hospoda mužská záležitost...i ženy mají přece své dny....ale stejní nejsme, a je hloupost to vyžadovat.

       Sama pracuji v oblasti, která je v podstatě čistě mužskou, protože technickou, doménou/už to je hloupost, věky zažitá/ Vytočí mě, když kolega nahlásí závadu, přijdou údržbáři-u nás muži- odstraní závadu a řeší příčinu. Když tutéž závadu ohlásím já, odstraní ji, ale příčinu neřeší, protože "blbá ženská, kdoví, co s tím udělala"-). To je to, na co by se měl feminismus zaměřit - odstraňovat stereotypy v myšlení, nikoliv za každou cenu násilně tlačit ženu do mužské role a naopak.

      Chci se cítit jako žena, žena oceněná, opečovávaná a rozmazlovávaná, když mě muž pomůže do kabátu, přes to, že se nikdy, ale opravdu nikdy nedokážu trefit do rukávu, nebo když mi muž dá přednost ve dveřích, pomůže s těžkou taškou, případně pustí v metru sednout....a nechci se cítit jako žena, méněcenná bytost, když mám brát plat za práci, kterou dělám stejně jako muži a přitom vím, že muž je hodnocený lépe ne pro své schopnosti...jsem lepší...ale proto, že je muž. Na druhou stranu se rozhodne nepohrnu do převážně mužských oblastí...nebudu hrát ani rozumět fotbalu, nebudu kutat v dole a rozhodně nepůjdu válčit. Tak jako muži nebudou rodit a kojit děti. Možná nejsem "in"...

      Tohle rozumím pod pojmem feminismus a rovnost šancí. Ať každý dělá co umí a chce, bez ohledu na pohlaví, ať je oceňován za práci a ne za předsudky...ale ať je zachována role mužů i žen, protože mužskej si zaslouží trochu toho opečovávání a ženská trochu té galantnosti.