Z článku pana Jana Šestáka http://sestak.blog.idnes.cz/c/91402/Jen-zmanipulovani-pokrytci-kritizuji-Kocaba-squatery-a-nactilete.html jsem se dozvěděla, že jsem zmanipulovaný pokrytec, neboť ani mě se nelíbí jednání pana ministra Kocába a následně ani jednání squaterů po vyklizení vily Milada.
Sobecky a naprosto nepokrytecky musím přiznat, že squateři, feťáci a vůbec všeobecně lidé, kteří žijí či se snaží žít nekonformním způsobem života, jsou mi srdečně jedno. Ani je nechválím, ani jimi neopovrhuji, a už vůbec jim neupírám právo žít takovým životním stylem, jaký jim vyhovuje. Ovšem očekávám od nich, že ke mně se zachovají stejně a nebudou narušovat životní styl, který zase vyhovuje mně.
Jenom pro příklad. Před lety jsem na tom byla finančně dost špatně, i pronajala jsem horní patro svého po rodičích zděděného domečku čtyřem "mlaďochům", kteří v naší vísce tenkrát brigádničili jako číšníci. Nevím, jestli jsem byla vydřiduch, ale chtěla jsem po každém tisícovku, tedy čtyři tisíce... Horní dvě místnosti jsem v rámci možností vyklidila, připravila jim bydlení, dokonce i kytičku na stůl dala. První měsíc vše fungovalo k naprosté spokojenosti. Další měsíc se nad mou hlavou občas odehrál dost bujný mejdan, končící v časných ranních hodinách. Nesměle jsem zaprotestovala, protože na rozdíl od mladých jsem vstávala do práce dost časně a chtěla jsem se sobecky i vyspat. Pár týdnů pohoda, poté se mejdany rozjely naplno. Protesty nepomáhaly a v momentě, kdy jsem náhodou zjistila, že v mém domě přespávají bez mého vědomí úplně cizí lidé, které tam údajně pozvali "kamarádi", ukončila jsem nájemní vztah velice rychle, prakticky z hodiny na hodinu. Mládenci mi sice řekli pár nevybíravých vět o starých zakyslých rašplích, co se neumějí bavit, ale to jsem celkem úspěšně přežila. Vrátila jsem jim adekvátní část nájemného a měla jsem zase svůj klid, a ti mladíci si mohli najít další podnájem s více či méně tolerantním domácím. A to úplně pomíjím propálené koberce, a fekálie s ...jak se to řekne slušně...vyvrženým obsahem žaludku po kobercích rozmazané.
Ovšem jak tak o tom teď, ve světle cauzy Milada, přemýšlím, zachovala jsem se jako asociál. Podle logiky vily Milada jsem měla buď
a/ přetáhnout si přikrývku přes hlavu nebo si dát ucpávky do uší, aby se mládež mohla bavit, a nechat udělat nejméně dvacet klíčů, které by byly k dispozici jejich známým i neznámým kamarádům /tedy pokud by se chtěli obtěžovat zamykáním/
b/ uvolnit i své dvě spodní místnosti a jít bydlet do garáže, aby měla mládež víc prostoru ke své seberealizaci a vyjádření svého životního postoje.
Ke své hanbě musím napsat, že jsem to řešila děsně přízemně a plně jsem už tehdy prokázala své zmanipulované pokrytectví.
Uvedeným příkladem jsem chtěla naznačit, že je mi jedno, jak je člověk stár či mlád, šanci má každý. Jde o to, že budu-li dotyčného respektovat já, očekávám, že bude respektovat i on mě. Je tak strašně špatné to po někom chtít? Nevadí mi životní styl kohokoliv....ať si každý na svém dělá co chce, ale v momentě, kdy onen dotyčný není na svém a ještě narušuje životní styl sousedů a ten svůj životní styl vydává za jediný správný a hlásá, že okolí mu nerozumí, protože je staré, konzervativní a zkostnatělé, jsem proti. Žít a nechat žít. Nezajímá mě, jak žiješ, dokud způsob tvého žití nenarušuje ten můj.
Podle toho, co jsem si teď kvůli "cauze Milada" přečetla o squaterech, jsou ti z Milady pokrytci nad pokrytce. Oni, rebelové pro zavedeným pořádkům, proti té zkostnatělé a konzervativní společnosti, přijmou s díky a s mediálním humbukem náhradní squat z rukou ministra? Kde je ten protest, ta revolta proti nám, zakyslým, zkostnatělým a konzervativním? Jo...střecha nad hlavou, zadarmo a bez námahy, ta udělá s revolucí svoje.....
A ministr Kocáb? Ministr pro menšiny...a co kdo udělá pro většinu? Co kdo udělá pro lidi, kteří bydli ve svém, platí daně, nájem, poplatky za elektřinu a plyn....Nikdo nic. Takoví lidé, ti spořádaní, takzvaně slušní, ti jsou nezajímaví. To je jen šedivé stádo, stádo poplatníků a voličů, ty přece utáhnem na vařené nudli. A když se vzepřou, nadáme jim do zmanipulovaných pokrytců. Protože z těch popularita pro politika nekouká, takoví nejsou mediálně zajímaví. Ti jsou jen blbí. Blbí proto, že je rodiče, škola a možná společnost vychovali k tomu, aby žili a nechali žít.
A co závěrem? Nic. Jenom smutek. Smutek z toho, že z uvedeného vyplývá, že takzvaně normální, slušný a spořádaně žijící jedinec nemá šanci. A nemá nárok. A nemá ani cenu. Cenu má jenom ten, kdo se přiživuje, kdo křičí a rozhání se ostrými lokty. Před takovým i ministři padají na zadek. A takoví mají zelenou. Jenom by mě zajímalo, co se stane, až se ti takzvaně normální a slušní pokrytecky zařadí mezi ty revoltující. A daně neplatící. Jenom se přiživující. On ten alternativní způsob života může mít přeci kdokoliv, ne?
