Je to hnus, velebnosti

Moc nekoukám ani na zprávy jakékoliv televize, ani už moc nečtu noviny. I z toho mála, co se dokážu dozvědět, usuzuji, že je naše politická scéna v totálním rozkladu.Minimálně rozkladu morálním.

Představte si, že chcete založit politickou stranu. Nejdřív by měla být nějaká idea, lhostejno, jestli jí bude "štěstí a mír pro všechny lidi" nebo vycucnutí trapného zbytku veřejných financí pod rouškou imunity, lhostejno, jestli se tato strana vámi založená má profilovat jako levicová, pravicová či střed...prostě jednoduše blíže nespecifikovaná nějaká strana s vůlí dostat se do sněmovny, ba dokonce vládnout. Strana, podle mého názoru, potřebuje nějaké to "zdravé" či "tvrdé" jádro...někoho, s kým budete spolupracovat, kdo bude, alespoň pro začátek, tvořit předsednictvo. Nedovedu si představit, že byste pobíhali po vlastech českých a jen tak mírnixdírnix - pro germanisty mir nichts, dir nichts - odchytávali lidi na ulicích měst či návsích vesnic a přemlouvali je, aby se s vámi dali do holportu. Logika věci velí vybrat si jako své nejbližší spolupracovníky lidi z vašeho blízkého okolí, lidi, které znáte, lidi, o kterých víte, že jsou vám názorově i myšlenkově blízcí. Lidi, kterým důvěřujete. A pak, v případě, že jste dali dohromady pár lidí, kteří budou s vámi bojovat za vaši věc - a opakuji, že je jedno, jestli je to napojení na státní penězovody nebo odstranění všech nespravedlností všehomíra, se začnete, tedy alespoň podle mojí logiky, prezentovat na veřejnosti, získávat členstvo a sympatizanty. Též mediálně známá, v tom lepším slova smyslu, osobnost v čele vaší kampaně rozhodně neuškodí. A teď mi vysvětlete jednu věc. Zakládám-li či se výrazným způsobem podílím na vedení a volební kampani nějaké strany, musím nutně svým spolupracovníkům věřit. Nebudu-li jim věřit, nemá cenu s nimi jít ani na pivo, natož do voleb. A zrovna tak by měli důvěřovat i mí spolupracovníci mně i sobě navzájem. Jinak je celý podnik odsouzen předem k nezdaru a při prvním náznaku potíží má tenhle cirkus tendenci se rozpadnout. Vít Bárta sice stranu Věcí veřejných nezaložil, ale podílel se hodně podstatným způsobem na její politice, její volební kampani i jejím volebním úspěchu. Jako své spolupracovníky si vybral lidi, se kterými spolupracoval ve své bývalé firmě a o kterých předpokládal, že jsou s ním na jedné lodi - ať už z jakýchkoliv důvodů. Nechci řešit, jestli je uplácel či nikoliv, to je věc soudu, spíš mě zaráží frekvence předkládaných nahrávek rozhovorů. Ti lidé, partneři, spolustraníci, kterým by mělo jít o společnou věc - a opět, neřeším, jestli to mělo být blaho státu či "odklon" státních financí do jejich kapes - si nahrávali své rozhovory snad i v případě, kdy si říkali prostý "Dobrý den"! Co to je za lidi, kteří jdou se svým kolegou, spolustraníkem, se kterým by ho měly spojovat stejné cíle a ideály, na kafe se zapnutým mobilem, na který nahrávají každé slovo? Co to je za lidi, kteří si tyto nahrávky schovávají, archivují měsíce, ba snad roky...a ve vhodné chvíli je zveřejní? Co to je za stranu, kde nikdo nevěří nikomu, kde má každý na každého nějaký ten kompromitující materiál? A tohle sedí ve vládě, v parlamentu - a kvůli našemu zpotvořenému volebnímu systému vlastně určuje stabilitu či nestabilitu vlády? Nabízí se otázka - je předsednictvo a poslanci Věcí veřejných výjimkou? A nebo to stejně či alespoň podobně funguje ve všech parlamentních stranách napříč politickým spektrem, jenom u VV se to provalilo, protože jsou jako nováčkové v politice ještě neohrabaní? Vládne nám a rozhoduje o nás skutečně smečka paranoiků, které nespojuje už nic jiného, než to, že se vzájemně "drží pod krkem" nějakým tím "komprem"? A konečně - nesměřuje celá dnešní situace v naší politické menažérii k tomu, že za krátký čas bude i to "kompro" všech na všechny zcela zbytečné? Vždyť co se kdy kterému z korupce podezřelému a i odposlechy výslovně usvědčenému politikovi stalo? Kromě polovičaté mediální kampaně a případné ostudy naprosto vůbec nic. Politik podezření důrazně odmítl, média odtáhla s dlouhým nosem a jelo se dál, močálem temným podle bílých skal. A to, že Vít Bárta stojí před soudem, není vůbec žádný výsledek toho proklamovaného boje s korupcí - vždyť také jakápak korupce mezi členy jedné a téže strany, ale buď to, že je jako pověstné nové koště nepohodlný a nebo že v tom - jako nové koště - neumí ještě tak chodit. Stejně jako blahé paměti Čunek. Ostatně - něco podobného přece proběhlo i v ČSSD, jen s tím rozdílem, že členové se k jednotě v hlasování zavázali nikoliv s vidinou finanční odměny, ale s vidinou finančních sankcí. Pravda, to není uplácení - spíš bych to nazvala vydíráním. Spravedlivá vláda? Blaho občanů? Poctivá správa veřejných financí? Starou belu! Prachy, kšefty, kamarádíčci a moc, to je to, co zajímá a zajímalo každou vládu bez ohledu na rádoby pravici i levici nejmíň od roku 1990. A ať zvolíme kohokoliv, nezmění se nic. Ti staří budou krást dál, ti noví se to rychle naučí nebo půjdou od válu. A když se budeme škubat příliš, přitvrdí. Už dneska jsme kontrolováni a omezováni víc než dost. Ovšem demokraticky, že. Je to hnus, velebnosti...