Islámští imigranti nejsou našimi nepřáteli

/Zatím ještě/ s pobavením sleduji na internetu články pro islámské imigranty i proti nim, i docela podnětné diskuse pod těmito články - a víceméně nechápu.

V první řadě mi není jasné, proč nám, to jest občanům evropských států, "naši" - to jest námi volení politici prostřednictvím mainstreamových sdělovacích prostředků vnucují povinnost ochotně, ba přímo s nadšením tyto imigranty přijímat.  Máme snad na svědomí rozvrat jejich zemí? Nemyslím - z dostupných informaci jasně vyplývá, že onen "import" demokracie, nejrůznější arabská "jara" a "demokratické" svržení "diktátorů" jde v první řadě za vládnoucí americkou administrativou a za přicmrdujícími evropskounijními politiky, v řadě druhé za samotnými Araby, jejich náboženstvím, ve kterém se nesnesou ani sami mezi sebou. Tak proč je nám tedy podsouváno, že my, Evropané, jim musíme stůj co stůj pomáhat, i za cenu  vlastního zničení, jen abychom odčinili svoji vinu. A aby toho nebylo málo, připomene se nám, lidem z jedenadvacátého století, že jsme jim vlastně ublížili už před stovkami let svým rozpínavým kolonialismem. Opravdu nerozumím tomu, proč by měli být nynější Evropané odpovědní  za to, co někdy v sedmnáctém století provedl jejich prapředek islámskému či černošskému prapředkovi kdesi v Africe.

A že jsme si ty naše nynější politiky zvolili, tedy i my neseme svůj podíl viny na jejich zvrácené politice? Promiňte, ale tenhle argument neberu taky - copak měla některá z nesčetných evropských politických stran veřejně v programu úpadek své země? Dost pochybuji - kdyby ano, rozhodně by se nevyhrála ani "okresní přebor". Naopak - mínění Evropanů je dost jasně vyjádřeno v současných volebních průzkumech i volbách v jednotlivých zemích Evropské unie - kdopak nám to ty průzkumy vede, případně volby když už ne rovnou vyhrává, tak alespoň silně posiluje pozici? No přece racionálně uvažující, své země, jejich občany a kulturu bránící "extremistické, populistické, rasistické a xenofobní" strany typu anglické UKIP či francouzské Národní fronty. 

Ale dosavadní oficiální politika vedení Evropské unie a jejích pokorných podržtašků ve vládách podřízených zemí naprosto nebere ohledy na mínění svých vlastních občanů a dál krmí občany účelovými teoriemi o dokonalém multikulturním soužití s kulturou, o které snad i malé dítě ví, že je s tou naší naprosto nekompatibilní, dál hlásá ta svá "dobra" a nutí své poddané k otrocké poslušnosti pod hrozbou obvinění  - ó hrůzo - z xenofobie, jakoby nebylo dost důkazů o pravých úmyslech islamistů, dokonce ani oni sami se tím netají, z rasismu, i když islám opravdu, ale opravdu není rasa, z neonacismu, ačkoliv ten ukrajinský politikům EU nevadí ani v nejmenším. Nutí nás cítit vinu za něco, za co vinu neneseme, nutí nás přijímat něco, co naprostá většina z nás, občanů Evropy, nechce, nutí nás vzdát se svých tradic, své kultury ve prospěch kultury nám dokonale cizí, nutí nás cítit se cizinci ve vlastní rodné zemi.

A přitom by stačilo docela málo. Přestat se po boku našeho Velkého amerického bratra míchat do záležitostí arabských států, nekompromisně vracet lodě s imigranty zpět do afrických přístavů a u těch imigrantů, které se Evropa rozhodne přijmout, trvat na plném respektu k zákonům a kultuře země, ve které se usadí. Represivních složek včetně armády mají země EU dost.Jenže k tomu opravdu, ale opravdu není "politická vůle".

Takže si dovolím tvrdit, že islamisté opravdu nejsou naši nepřátelé. S těmi bychom si snad dokázali poradit. Naši nepřátelé jsou naše vlastní vlády, naše vlastní parlamenty, naši vlastní politici, ať už národní či evropskounijní. Proti vnějšímu nebezpečí se dokážou národy semknout a bránit se. Proti nebezpečí vnitřnímu je jakákoliv obrana daleko, daleko těžší.