Kdo? Naši drazí politici.
.
Sotva otevřu net, vybafne na mě zprávička, že ministr Drábek navrhuje zvýšení platů soudcům a politikům. Až prý o desetitisíce měsíčně. A vsadím klidně svoje zánovní sandály od Vietnamce na to, že tenhle návrh projde sněmovnou i senátem jako nůž máslem. Napadá mě, že vlastně celá ta naše vládnoucí smečka, co si do svých programových či jakých prohlášeních dávala před volbami úderná hesla o úsporných opatřeních a boji s korupcí, neboť "jinak bychom dopadli jako Řecko", škrtá, snižuje a omezuje výdaje směrem "dolů", tedy k nám, normálním pinožícím se lidičkám, co jim tu žranici celou platí, jenom proto, aby oni, "ti nahoře", měli z čeho krást. Protože "zprivatizovat" už celkem není co, poslední tunel jsou církevní restituce, a ty už parlament odklepl, tak už nezbývá nic jiného než ždímat oddané poddané. A oddaní poddaní sice nadávají, rozčilují se - tak jako já tady na blogu - ale jinak jsou v podstatě bezmocní. Jak pravil klasik - kdyby volby mohly něco změnit, už by byly dávno zakázány. Demokracie nedemokracie, pravím já. Ostatně, první vlaštovkou je už Evropská komise, nikým nevolená a přesto rozhodující o každém počinu toho evropského plebsu dole. Evropský parlament, volený, má právo tak akorát žvanit a kývat, ale nedej bože aby něco ovlivňoval. A ten, pro kterého údajně chtějí všichni jen a jen sociální jistoty a vůbec všeobecně blaho, totiž daňový poplatník, má právo jediné - celý ten cirkus platit. Jo, a ještě držet hubu a krok. Demokracie, taková, jakou ji pořád ještě chápeme a jak si myslíme, že by měla vypadat, taková, jakou jsme si bláhově představovali po roce 1989, dospěla do stadia své vlastní parodie. Jednou za čtyři roky demokraticky zvolíme své demokratické zástupce, lhostejno z jaké strany, ti nás po čtyři roky demokraticky okrádají a ždímají, jak můžou, aby bylo krást z čeho a my, demokraticky, držíme ty čtyři roky ústa, abychom po čtyřech letech vyměnili zloděje a jelo se dál, močálem temným podle bílých skal. Ty volby, tedy spíš volební fraška, je to poslední, co nám demokraticky zbylo. Staří Římané měli přísloví - chléb a hry. Dokud měli lidé co jíst a čím se bavit, byl klid. V dnešní době už na to naše vládní garnitury napříč politickým spektrem zapomněli. Chléb se zdražuje a hry se nekonají. Tedy pokud nepočítáme televizní přenosy z parlamentu. Naši politici zapomněli už i na lidovou moudrost - když už žereš, tak nemlaskej. Mlaskají příliš. Bezohledně a moc nahlas. Jinak by je totiž ani nemohla napadnout myšlenka, že v době bezuzdých škrtů na plebsu si panstvo zvýší plat. Ovšem jak to tak vypadá, vzpomněli si na jiné heslo - totiž na "po nás potopa". Pokud se tím budou řídit, máme se ještě na co těšit.
