Draze milovaný státe

Dneska jsem pro Tebe vyplnila formulář na sčítání lidu. Ani to nedalo moc práce, prostě jsem zaškrtala příslušná políčka a informovala Tě tak o skutečnostech, které prý potřebuješ vědět.

I když nechápu, proč se mě na ně ptáš, když už je stejně dávno víš. Víš, jak se jmenuju, kde bydlím, kolik mám dětí, můžeš si hravě zjistit, jak vytápím byt a je-li v obci kanalizace. Ale dobrá, chceš to vědět ode mne, tak jsem Ti to napsala. Ale promiň, draze milovaný státe, že jsem Ti nevyplnila kolonku "náboženství" a neuvedla Ti, mám-li jakéhokoliv partnera. Myslím, že do toho Ti, draze milovaný státe, opravdu, ale opravdu nic není a že ani nemáš právo se na to ptát, leda snad doopravdy anonymně. Sčítací formulář, jak vidno, anonymní skutečně není. Sice na mě, svého občana, děláš bububu a vyhrožuješ pokutami, ale promiň, i pouhopouhý občan má snad právo na soukromí. A klidně se s Tebou, přesto milovaný státe, budu soudit. Ostatně, jak si tak vzpomínám, za celý svůj život jsem po Tobě nic nechtěla. Zdravotní daň odvádím, a vsadím se, že by moje dosavadní nemoci zaplatila několikanásobně. Takže jsem Ti vlastně pomáhala platit nemoci jiných. Sociální daň poctivě odvádím také a přesto mi nejsi schopen dát záruku, že mi pomůžeš, až zestárnu a nebudu si sama vydělávat. Naopak, neustále po mně chceš další a další peníze, v převážné většině proto, že si potřebuješ nechat zaplatit svá neuvážená rozhodnutí a neschopnost alespoň omezit rozkrádání na státní, tedy Tvé, úrovni. Vlastně si platím i to sčítání lidu, které, promiň státe, mě vůbec, ale opravdu vůbec nezajímá...a které bys, ruku na srdce, v podstatě ani nepotřeboval. Vždyť každý obecní úřad má matriku, evidenci obyvatel, evidenci trvalých bydlišť a já nevím, co ještě. A promiň, státe, to další je přece pro počet obyvatel na daném území absolutně nepodstatné. Nebo Ti snad v něčem pomůže, budeš-li vědět, že pan Vopička je rozvedený a slečna Nedbalá věří v Boha, Jehovu či Budhu? A už vůbec nevím, k čemu Ti bude informace o tom, že třeba paní Nováková žije s panem Vokrouhlíkem... Víš, státe, myslím, že by sis měl udělat pořádek nejdřív u sebe. Místo zjišťování počtu domácností, které mají internet, bys měl srovnat do latě ty, co se cítí jako páni všehomíra, protože jsou momentálně u moci, a přinutit je dělat to, k čemu byli zvoleni. Aby řešili státní, tedy Tvoje, a tím pádem i naše, problémy a přestali se tak okatě handrkovat mezi sebou o to, kdo kdy měl a ještě bude mít větší prospěch ze státních, tedy Tvých, a tím pádem i našich, peněz. Měl bys jim polopaticky vysvětlit, že jejich hádky už jsou pro nás, momentálně sčítané občany, nudné a nezajímavé. Že by nás spíš zajímalo, proč máme ty jejich vládní a poslanecké aktivity, malé pro kamarády a větší domů, financovat stále se zvyšujícími daněmi. A co z těch vyšších a vyšších daní, poplatků a odvodů budeme mít, když dodnes ještě nevíme, kolik budeme platit za zdraví či vzdělání a jestli budeme mít z čeho žít, až půjdeme do důchodu. Ale třeba Ti křivdím, draze milovaný státe. To náboženství možná zjišťuješ proto, abys věděl, o kolik procent svých občanů se budeš starat ty a kolika procentům pomůže Pán Bůh.