Co jsem už nestačila říct tomu pánovi od pojišťovny

Volal mi tuhle pán od pojišťovny. České. A že prý má pro mne coby dobrého klienta nabídku. Prý i dáreček přidá.

A že prý kdy bychom se mohli sejít. No...rande s pánem, byť od pojišťovny, jsem neměla už drahně let, takže jsem byla už už v pokušení kývnout. Leč vzhledem k tomu, že jsem už žena letitá, světem protřelá, rafinovaně jsem se zeptala, cože taková nabídka s dárečkem obnáší, mám totiž pojištěný dům, auto, psy, koně i sebe, a tak mě žádná další potřebná pojistka, za kterou bych byla ochotna utrácet, nenapadala. Pán chvíli mlžil, zdráhal se jak panna o svatební noci, leč posléze z něj vypadlo, že se jedná o ono úžasné, našimi drahými, spolehlivými a poctivými politiky nezištně doporučované důchodové spoření neboli ten známý, pevný a nerozborný druhý pilíř důchodové reformy. Krev se mi do tváří nahrnula, srdce se nekontrolovatelně rozbušilo, několik nezodpovědných cévek v mozku prasknutím hrozit začalo. Cože???? Na to, vážený pane od pojišťovny, zapomeňte. Byla jsem slušná, odmítla jsem ho slovy sice nehledanými, leč publikovatelnými - něco v tom smyslu, že děkuji, nemám zájem, dáreček oželím, nabídku odmítám, další kontakt si zapovídám, on ušetří čas, já nervy. Pán sice něco namítal, ale to už do hluchého mobilu. A pak mě napadlo, že jsem mu ještě mohla říct: Vážený pane, mám sedm let do důchodu. Bohužel ještě sedm let, protože kdysi, před lety, mé bývalé kolegyně v mém nynějším věku už do toho důchodu šly...ale dobře, doba se mění. Jenže - kolik si asi tak do toho svého důchodu naspořím? A co si za to za těch sedm let koupím? Tedy v případě, že ten slavný pilíř nějaká dobrá, potřebná duše neznárodní nebo nevytuneluje? Víte, vážený pane od pojišťovny, co je to inflace? A víte, že polovinu mého nynějšího platu spolknou nutné platby za nejrůznější složenky? Včetně pojištění, které už mám? Pravda, bez telefonu, televize, internetu bych se obejít dokázala, ale bez elektřiny a topení ne...ani bez jídla a vůbec nezbytných nákladů na domácnost. Plat, na rozdíl od cen čehokoliv, mi neroste. A vy, vážený pane od pojišťovny, po mně chcete, abych se ještě z toho, co mi zbývá, uvázala k měsíčnímu placení čehosi, co mě teď ochudí a v budoucnu sotva co přidá? Tůůůhle. Ale neřekla jsem mu to. Brečela bych sice hezky, ale na špatném hrobě. Pán dělá jenom svou práci a taky potřebuje peníze na složenky a živobytí. Ostatně, kdoví, jak to teď s důchodovou reformou bude, když kníže pán, potažmo i pan Kalousek a pan Nečas v sobě objevili povolební sociální cítění a začnou pomáhat chudým. Potřební, těšte se. Zase bude legrace.