Jsem si jistý, že právě takhle vzniká většina zpráv o „ufech“. Po téhle zkušenosti jsem si uvědomil, jak je snadné takovou dramatickou zprávu vytvořit. Lidí je mnoho a tak se někdo z nás občas přichomýtne k jevu, který je málo pravděpodobný.
Řekl bych, že nějak takto si běžný čtenář událost podle vyprávění představuje.
K tomu musíme vzít v úvahu dvě lidské vlastnosti:
1. Většinou přeceňujeme svoji přesnost pozorování, zejména v noci, kdy odhadovat vzdálenost je velmi obtížné. 2. Informace, které nám naše smysly nedodají, si domýšlíme, abychom mohli danou scénu nějak myšlenkově uchopit. Scéna musí dostat vzdálenost, rychlost a tvar, abychom si ji vůbec mohli představit. Ještě víc to platí, když ji chceme popsat druhému. Převod do slov sám o sobě vnáší zkreslení. Posluchač si scénu zrekonstruuje podle vlastních představ, zkušeností a očekávání. Předáváním přes další prostředníky pak může událost nabývat doslova konkrétnějších tvarů a stoupá dramatičnost vyprávění.
Přitom je potřeba počítat s dalším jevem, který umíme jenom my, lidé: Ono takzvané UFO neznamená jen ten nevinný fakt, že někdo viděl něco divného a pak hledáme vysvětlení. Ne, je to kulturní fenomén, který prostupuje naši civilizaci. Proto nás také postihuje to, že při spatření něčeho zvláštního myslíme nejprve na mimozemšťany a pak na to ostatní (dříve všechno nevysvětlitelné bylo dílem andělů a božím zjevením).
Kulturní fenomén UFO zahrnuje určité vzorce chování a pohled na svět. Vznikají skupiny lidí, kteří si navzájem tento pohled na svět předávají a utvrzují se v něm. Dalo by se to označit částečně za pseudonáboženské hnutí. Potkal jsem člověka, který považoval za zcela samozřejmé, že „když se chvíli díváte na noční oblohu, tak tam uvidíte předměty, které se pohybují divným způsobem, jak se nemohou pohybovat ani letadla, ani družice – různými oblouky, rychlými skoky a podobně“. Na této nezpochybnitelné zkušenosti každého z nás pak založil svoji argumentaci o mimozemšťanech. Je faktem, že pracoval jako noční hlídač a měl v té době mladou rodinu, takže možná trpěl halucinacemi z nevyspání. Jiného mého známého zase někdo proskenoval modrým světlem, když odpočíval na pohovce. Kdo? To je přece jasné.
Rekonstrukce, jak úkaz vypadal ve skutečnosti.
Ne že bych chtěl nějak zpochybňovat úsudek nás, lidí, ačkoli jsem slyšel vyprávět meteorologa, že k nim do ústavu při úplňku volala znepokojená žena, co že to je na obloze.
Není se tedy co divit, že existují tisíce hlášení o zdánlivě nevysvětlitelných jevech. Tím se samozřejmě nijak nedotýkám toho, zda to „pravé“ UFO existuje nebo ne. Nemůžu tím dokázat, že k nám každý den individuálně a o víkendu v celých zájezdech nelétají mimozemšťané, aby nás jako v zoo ukazovali svým dětem, „podívejte se, takhle vypadá rasa na nejnižším stupni vývoje, a ještě řádně ujetá“. Možná někteří z nich žijí mezi námi, stejně jako někteří naši cestovatelé si libují mezi primitivními kmeny na Nové Guinei. Chci jen říci, že nejvíc mimozemští jsme my sami, že máme rádi záhady, a proto si největší díl z nich sami vyrábíme.
A nyní konečně k vysvětlení mého pozorování, které dlužím. Pokud jste o něm ještě nečetli a chcete zkusit sami najít řešení, nečtěte dál a vraťte se k mému minulému článku.
VYSVĚTLENÍ
Jak říkám, musíte prominout, že jsem byť jen pár chvil nechápal, na co se dívám. Přispěla k tomu přesně nastavená konfigurace terénu, noc a fakt, že v tomto bytě nebydlím příliš dlouho. Někteří diskutující mi radili, abych událost zaregistroval na záhadologickém webu, ale to opravdu není nutné. Měl jsem strach, že sto procent odpovědí bude typu „to je přece jasné, o co se to tu pokoušíš“, ale nebylo to tak, záliba v záhadách se přece jen projevila. Přesto někteří z vás na to kápli.
Nuže, v těch lednových dnech začalo poprvé za celou zimu mrazivé období a v noci klesla teplota poměrně hluboko pod nulu. Z ovzduší vymrzlo značné množství vody ve formě jinovatky. Takové počasí se vyskytuje párkrát za zimu. V Ústí nad Labem je městská hromadná doprava založena na trolejbusech. Jak obyvatelé Ústí a dalších „trolejových“ měst vědí, v takových dnech kvůli námraze na vedení nemají sběrače trolejbusu dostatečný kontakt a vznikají elektrické výboje, které mají při silných mrazech charakter neustálého „jiskření“, když trolejbus jede. Jindy zase může docházet k občasným silným zábleskům. (Elektrický oblouk způsobuje rychlé opotřebení sběračů a řidiči musí často měnit „uhlíky“). Trolejový drát obsahuje měď, která způsobuje zelené zabarvení výboje. Pozorovaná „ohnivá koule“ byly sběrače trolejbusu. Samotný vůz byl skrytý za zástavbou, silnice není z místa pozorování skoro vidět. Vzdálenost oslnivě svítícího bodu v noční tmě se špatně určuje. Nebylo to nad střechami domů ve vzdálenosti asi 300 metrů, ale 350 až 370 metrů – nad silnicí. Vzdálenost navíc zplošťuje perspektivu a není tudíž ani příliš zřetelné, že v těch místech vede ulice. Terén mírně stoupá, díky čemuž vznikl ve tmě dojem, že úkaz je o něco výše, než jen několik metrů nad silnicí. Co se týče předchozích silných záblesků, byly to zřejmě záblesky stejného původu. Mírný opar způsobil rozptýlení světla tak, že to vypadalo, že vznikají dál a jsou většího rozsahu, než skutečně byly.
Příběh jak od Arbese. Vysvětlení je nakonec prosté. Takhle to tedy bylo. Alespoň myslím, že to takhle bylo. Nebo se pletu...?
