Dnes ráno jsem se musela přesunout z Brna do Prahy. Auto jsem zavrhla, dvě hodiny stresů po cestě a nevyzpytatelná D1, navíc v hustém sněžení, to není nic pro mne.
V autobuse sice první problém odpadá, ale když se po cestě něco stane, byla bych na tom stejně. Takže vlak.
Je skvělé, že si člověk při online rezervaci může vybrat. Oddíl pro rodiny s dětmi? Děkuji ne, raději co nejdál. Tichý oddíl je lákavý, velice lákavý. Ale co když přeci jenom budu muset po cestě něco rychle zařídit, vyřídit, někdo mi bude volat... raději taky ne. Dámský oddíl, to je ono, rozhodnuto.
Nastupuji do vlaku, ženu se do svého kupé a světě div se: sedí tam mladý muž a trochu nevraživě se dívá, jak otvírám dveře a vstupuji do jeho teritoria. Jistě se těšil, že bude mít kupé jen pro sebe. Jenže já tady mám místenku a nebudu riskovat hledání místa jinde. Když je navíc vetřelcem v „mém“ dámském oddíle!
Nic jsem neřekla, když však přišel průvodčí, nastalo drama.
„A víte, pane, že sedíte v dámském oddíle?“
Výraz nejvyššího překvapení: „Neee. Vůbec jsem netušil, že u nás něco takového u nás existuje.“
„Ano, existuje to i v jiných evropských zemích.“
Vystrašený pohled na kytaru a velký batoh nahoře: „Tak já se tedy přesunu jinam.“
Najednou jsem se pocítila provinile: slabšího je třeba se zastat. Takže vytvořím milý úsměv a co nejlaskavěji pronesu: „Ale mně pán nevadí! Jen ať tady zůstane!“
Průvodčí se zatvářil přísně: „No, víte, ony si potom dámy stěžují...“
Aha, jednou to nestačilo, takže znovu opakuji, ještě důrazněji, že mi to opravdu nevadí, když tady pán bude sedět, a že si rozhodně stěžovat nebudu.
Spolucestující na to s viditelnou úlevou v hlase: „Já se klidně přesunu jinam. Ale to víte, mám toho hodně a vlak je plný, takže když vám to nebude vadit… moc, moc děkuju!“
Ne, opravdu nebude :o)
Průvodčí také s úlevou odchází, problém zažehnán.
V našem genderově smíšeném kupé se rozproudila diskuse na zajímavé téma. Je to diskriminace, vyčlenit jedno kupé ve vlaku jen ženám? Zvlášť když muži svoje kupé nemají. A co je důvodem? Snad ne projev skryté islamizace společnosti a oddělování mužů od žen. Soused byl názoru, že to je prevence toho, aby muži ženy při jízdě neobtěžovali a neflirtovali s nimi, když o to nestojí.
Což mě přimělo k zamyšlení, proč jsem si já dámský oddíl vlastně vybrala? Obava z flirtu to rozhodně nebyla. Spíše praktický důvod, že muži jsou větší, zaujímají více prostoru, často si uzurpují opěrky a potřebují si natáhnout nohy, takže ve stísněném prostoru si raději sednu vedle ženy. Žádný gender, dámské kupé prostě proto, že ženy bývají prostorově ohleduplnější. A upřímně řečeno, pokud musím strávit dvě tři hodiny sama s někým, koho vidím poprvé, tak nějak přirozeně dám také přednost cizí ženě před mužem - ale to je asi až na třetí, čtvrté příčce podvědomí.
Jsou prostě situace, kdy se ženy cítí komfortněji v přítomnosti žen. Například současný trend společných toalet mi přijde tragický, úplně proti přírodě. Když jdu z kabinky k umyvadlu, nechci potkat nikoho, tím méně kolegu nebo šéfa. Takže děkuji, že nám ženám České dráhy ve vlaku těch 6 míst drží. Rovnost je fajn, ve vlaku a na záchodě jsem ale pro genderovou segregaci :o) !
