Občas se nechte odvézt svým synem, dcerou. Možná bude žít déle.

Každodenní zprávy o mladících, co svůj život končí na stromech, v pangejtech, případně v kapotě protijedoucího auta. A nejen to, často jde o další lidi - kamarády, spolužáky, či sousedy. I tihle nadupaní sebevědomí silniční dobrodruzi jsou něčí. Pravděpodobně ten někdo o stylu jízd své ratolesti nic neví. Domnívá se, že jeho potomek jezdí bezpečně, opatrně, citlivě vůči ostatním. Vřele doporučuji, tak si to ověřte v reálu.

Prostě se čas od času nechte někam autem zavézt. Nechce se Vám zrovna řídit nebo nemůžete, tak ať jede mladej / mladá. A řízení si moc okatě nevšímejte, máte přece svoje starosti. Samozřejmě, když to bude cesta ke 3 kilometry vzdálené babičce, moc se toho neukáže. Ale když bude vaše jízda na delší vzdálenost a když nebudete mladého potomka od začátku peskovat, dříve nebo později se v něm po řidičské stránce ukáže to, na co je mládě zvyklé, jak jezdí, když v autě jede samo nebo jen s kámošema. Většinou se mládý / mladá krotí, jede velice opatrně, neriskuje. Po delší době jízdy nezaregistruje vaše námitky proti jeho až trochu riskantnímu manévru. Za pár desítek minut už jede skoro tak, jak je zvyklý. Brzy poznáte, jak se chová k autu, jaké manévry jsou pro něj / pro ní samozřejmé, jaké přestupky dělá, jak komentuje ostatní účastníky provozu. Pak si své zjištění vynásobte v duchu dvěma, či třemi. A víte aspoň tak přibližně, jaký je to řidič, jak je zvyklý jezdit. Po skončení jízdy ve vhodné chvíli ty věci v klidu proberte. Někdo třeba jen pohovoří, vysvětlí, argumentuje. Jiný své ratolesti vysvětlí pár fíglů, co dělat v různých situacích, další rodič možné své ratolesti prakticky ukáže, jak kdy na co reagovat a co dělat s autem, aby poslouchalo i v různých situacích. Tohle je výrazně účinnější, než jakékoliv reklamy, spoty, varovné inzeráty. Jistě, nikde není jistota, že Vaše povídání a případně ukazování padne na úrodnou půdu. Ale když nic jiného, možná mu tím pomůžete v nějaké budoucí obtížné dopravní situaci, možná tím zachráníte i jeho život.

Před nějakou dobou jsem si tady zapsal, co podle mne udělat ke zlepšení bezpečnosti na silnicích. Možná by šlo leccos korigovat, ale dvě zásadní věci jsou neměnné - mladý řidič by měl dostat řidičák "na zkoušku" a minimálně první rok by měl jezdit pouze s jinou osobou, která vlastní řidičské oprávnění nejméně 10 let. Vím, je to takové trochu obejitelné, naloží babičku, co má řidičák už 40 let a tradá... Jenže..., jenže ta babička určitě moc spokejná s nějakou nebezpečnou jízdou nebude a dá to jasně najevo. První rok čerstvý řidič nesmí jezdit sám, druhý už ano. Po dvou letech buď dostane trvalý řidičák, pokud nemá žádné škraloupy. Ano, myslím tím žádné. Tedy ani za parkování, za nezrozsvícená světla a podobně. I to je součást dopravího provozu. Pokud nějaký škraloup má, řidičák na zkoušku se ještě o rok prodlouží. Příště už ale ne, pak znovu autoškola a celý proces znovu. A ta druhá věc, to jsou restrikce. Rapidní restrikce, ať se to komu líbí nebo ne, jsou v naprosté většině hlavním důvodem opatrných a bezpečných jízd, včetně notoricky známých zemí s nízkou nehodovostí. On řidič třeba ve Švýcarsku, pokud by někoho přejel na přechodu, jde sedět natvrdo, vlastně se to ani zase tak moc nevyšetřuje, přejel chodce na přechodu, vinen je prostě řidič a navíc přijde na pěkných pár let o řidičské oprávnění.

Ale něco, něco by se už konečně stát mělo. Zvyklosti dalších a dalších mladých nových řidičů jsou horší a horší. Navíc oni si ani neuvědomují, že dělají něco zlého, že kromě sebe ohrožují i jiné lidi na silnicích. V tomhle by jim mohli pomoci právě jejich rodiče nebo starší sourozenci. Práce státu je v tomto ohledu velice špatná, vlastně skoro žádná a většina rodičů snad chce, aby jejich dítě žilo a bylo zdrávo. Nebo snad ne?