Lži politiků jsou už standard.

Možná by to chtělo nějaku sociologickou studii. Lži našich politiků všeho druhu a kalibru jsou už jaksi přirozeným standardem. Tuhle sociální skupinu by bylo dobré využít na studii o ztrátách soudnosti, zbytcích vlastního svědomí ve vztahu k jejich majetkovým poměrům. Tipl bych si, že čím větší prolhanec, tím větší majetek.

Jsou to docela zajímavé poznatky z té naší politické scény. Když se člověk ohlédne zpět, nelze nevidět, jak mají naši zákonodárci pokřivené svědomí, jaký příklad svým prolhaným jednáním dávají celému národu: "Lžete, zatloukejte, mlčte. Když už se snad na to nějak přijde, ignorujte, mlžte a jen když nebude zbytí, něco drobného přiznejte, jakoby se jednal o nepatrné drobnost, lehké škobrtnutí ve Vašem jinak křišťálově čistém životě."

Bez zajímavosti není, že prolhanost se u politiků vyskytuje téměř vždy, když je daný případ spojen s nějakými celkem slušnými nelegálními příjmy. Pár mediálně protažených případů je jen viditelný vrcholek plovoucí kry. Mnozí další lhát nemusí, tedy alespoň prozatím, neboť na ně se ještě nepřišlo, jejich podvodu se to netýká.

Další zajímavost lze odpozorovat z následných reakcí a důsledků odhalených kauz politiků propojených s byznysem. Prakticky nikdo nikdy nepřiznal, že by šlo o podvod, krádež, vědomé předem plánované zneužití. Vždy jde o nějaký omyl, přeslech, nepřesný výklad, v krajním případě pochybení toho, kdo byl k obohacení formálně použit jako bílý kůň. Nicméně konta tuční tak jako tak. Jakoby se na nic nepřišlo, jakoby bylo vše v pořádku. Pokud vím, zatím nikdy nikdo nic nemusel vracet, nikdo nikdy nebyl stíhán, natož odsouzen. Takže vlastně o co jde, ne? Má zde nějaká pravda, poctivost, charakter vůbec ještě nějaký význam? K čemu vlastně jsou ta slova, proč vůbec existují? Vymažme je ze slovníků a encyklopedií.

Bohorovní nedotknutelní se těm "odhaleným" kauzám jen pousmívají. Vědí, že jsou nedotknutelní a tak jejich osobní norma morálky, poctivosti a odpovědnosti vůči "svému" národu, který je bohužel zvolil, trvale klesá, má-li vůbec ještě kam. Jejich nadřazenecká nekajícná dílčí přiznání některých okrajových skutečností vlastních kauz je postupně dostávají do role obyčejných darebáků, kteří využijí kdykoliv kohokoli ke svému prospěchu. Jak podle jednají tito političtí vůdci mezi sebou, stejně podle jednají vůči celému národu, který jim dal důvěru a stejně podle je to v důsledku vůči jim sobě samým.

Je naprosto jedno, o člena které politické strany se vlastně jedná. Tohle je jeden z mála bodů, kde je vidět souznění a souhru napříč celým politickým spektrem. Socdemák ve věci elegantních rozkrádaček nepotopí ódeesáka, či komunistu nebo lidovce, stejně jako naopak. Protože dobře ví, že by se to příště mohlo obrátit a právě on sám by mohl být na pranýři. A tak je jen otázka, která strana se chopí kterého projektu, státní zakázky, dotace, či konkrétní položky z porcování medvěda, jak si plánované podvodné benefity mezi sebou rozdělí.

Těžko politikům a voleným zástupcům lidu říkat "Styďte se!". Oni se stydět nemohou, tento přirozený pocit jim je již tak cizí a vzdálený, že je to pro ně naprosto prázdný pojem, jehož význam jim již ani nedochází. Je otázka, zda tito lidé svými získanými morálními postoji jsou vůbec vhodní, aby je ještě i nyní kdokoliv kamkoliv volil.

Na druhou stranu i tato smutná kapitola českých politických hodnostářů by mohla být svým způsobem pozitivní, tedy pokud k tomu bude dostatečně pevná vůle tam, kde se o tom může rozhodnout. Lze si tak dokázat a prokázat, že tudy cesta nevede a dohnat ty iniciátory a příjemce všech benefitů ve všech podobách před nezávislý soud. Vlastně takový odstrašující příklad, jakých konců se těmito cestami dosahuje. Naskýtá se otázka, zda vůbec máme takový "nezávislý soud" a nakolik nově zvolená politická garnitura tuto cestu umožní. Pokud vůbec.