Nejhorší nadávka: odborář

Moje děti už mne překvapily lecjakým sprostým slovem. Existuje ale jedno, ke kterému musíte dospět, jeho sprostotu neuslyšíte, dokud nepoznáte jeho pravou podstatu. A proto klidně spím, protože vím, že tohle sprosté slovo moje děti poznají a pochopí až v dospělosti.

Kdysi dávno, ještě za komunistů, mne lákali do ROH.Bylo mi 16, znal jsem logo ROH, protože viselo skoro všude, ale co si za ním představit jsem nevěděl. Jako vzorný student jsem měl za vstup do ROH „vyfasovat“ dovolenou v Chorvatsku. No neberte to! Věřte mi, kdyby ta dovolená šla vrátit, udělal bych to. Ne že by byla špatná, jako dítě z chudé rodiny jsem se poprvé ve svém životě podíval za hranice, ale když dnes vidím, jaká je tato organizace mafie, stydím se, že jsem s nimi měl něco společného.

Proč vlastně o tom píšu: mám známého v jedné velké firmě. Ta firma zaměstnává několik tisíc lidí a odbory je prolezlá skrz na skrz. Odboráři tam mají svoje kanceláře a nemusejí dělat nic jiného, než připravovat různé odborářské akce, včetně společenských akcí pro bývalé zaměstnance, zájezdy pro současné, besídky, odborářské mítinky a jiné bohulibé činosti, ale také stávky, demonstrace a jinou „rozvratnou“ činost. To vše za peníze firmy. Neprodukují nic, jen se vezou. Dokonce mají před firmou vlastní vyhrazené parkoviště.Tihle odboráři jsou vlastně takový zákonem stanovený parazit. Je to jako byste měli povinnost živit na svém těle určitý počet klíšťat a v břiše alespoň jednu tasemnici.

Minulý rok probíhalo kolektivní vyjednávání o výši platů pro zaměstnance. Odboráři vytasili svoje přemrštěné požadavky, které se zcela vymykaly možnostem firmy, v té době již částečně zasažené krizí. Na jejich požadavky firma reagovala nabídkou v rámci možností. To se odborářům nelíbilo a začali tedy vyhrožovat stávkou. Mezi zaměstnanci začali pilní oborářští informátoři šířit zvěsti o chystaném propouštění, o neochotě vedení zvýšit platy, o nenažranosti managementu, který kupuje nová auta, ale na platy není (nová auta samozřejmě nekupovali, ale obměnili pár referentských vozidel, která už mlela z posledního) . Odboráři začali také vypouštět lži o výši vedením navrhované valorizace platů. Údajně vedení navrhuje pouze 1%. Ve skutečnosti vedení v té době navrhovalo 4%. Odboráři požadovali 9% a dosazení odboráře do managementu firmy. Na to vedení firmy reagovalo tím, že nechalo ve firmě vylepit letáky se skutečnými návrhy vedení. Reakce odborářů byla, že takováto manipulace zaměstnanci je nepřijatelná a že vstoupí okamžitě do stávky, pokud vedení neustoupí od takových kroků a nevyslyší jejich požadavky. Z centrály nejmenovaného OS přijel speciální poradce, který měl koordinovat další postup za užití nejprohnanějších odborářských taktit. Vedení pochopilo, že je třeba přistoupit ke kompromisu a navrhlo 6% zvýšení platů. Druhý den vyšlo v novinách, že vedení této firmy nereaguje na požadavky odborářů a že se zaměstnanci připravují ke stávce – to samozřejmě značně rozladilo odběratele, kteří se žačali obávat o plynulost dodávek. Pod hrozbou dalších nátlakových akcí vedení dohodlo s odbory 6,5% a spokojený aparátčík se vydal zpět do centrály.

Nyní se ona firma potácí v existenčních problémech. Zaměstnanci mají svých 6,5%, ale nemají jistotu na jak dlouho.

Před chvílí jsem dočetl podobný článek o řádění odborářů ve firmě ETA v roce 2007. Jakoby ten příběh z oka vypadl tomu mému. Nebo firma GM - v současné době je v obrovských potížích, mimo jiné i proto, že dluží 20mld dolarů za dluhopisy, kterými financovala odborářské sociální programy.

K čemu vlastně máme odboráře? Aby škodili všem kolem sebe ve jménu ochrany těch slabších? Podobnost s politikou socdemáků není čistě náhodná. Nelze nevzpomenout na roli odborů při krizi v Anglii v semdesátých a počátku osmdesátých let. Odbory, ovládající Labour Party dostaly Anglii na kolena a oháněly se při tom těmi nejvznešenějšími ideály. Tipec jim zatla až Margaret Thatcherová.

Najde se nějaká Margaret i u nás? Kéž by.