Smrt není hezké téma. Děsí nás, bolí nás, smrt, pokud to jde, raději ignorujeme. Jak se ale zdá, smrt také některé z nás fascinuje. A někdo za ní vidí velmi dobrý obchodní artikl. Když se obě posledně jmenované skupiny spojí, je z toho pro jednu ze stran „pořádnej byznys“.
Samozřejmě mluvím o bulváru. Stačí se zaměřit na slavného mrtvého, po tématu doslova chňapnout a nepustit ho, a odbyt je zajištěn!Nechtěla jsem to číst. A nečetla. Ale bohužel jsem zahlédla titulek Blesku.cz „Nejděsivější tajemství Matušky: Zemřely mu dvě malé dcery!“ (Blesk.cz, 3.6.09). A tak jsem si o víkendu řekla – schválně, nakolik se tyto noviny na skonu známého zpěváka živí. A nespletla jsem se. Po neutuchající kanonádě bulvárních listů, které nám den po dni servírovaly, posmrtně, život skladatele Karla Svobody, se začíná odehrávat podobný scénář – jen nese název Waldemar Matuška.
Blesk to všechno vystihl včas. Už tři neděle před samotným skonem známého zpěváka si s hrozbou jeho smrti zahrával. „Waldemar Matuška (76): Let domů by ho mohl stát život!,“ hlásal jeho titulek 10. května. A když se ten nejčernější scénář vyplnil, hurá do práce! Dav musí dostat, po čem, zřejmě?, prahne. Jak jsem spočítala, o „Waldovi“ se rozepsalo už minimálně 11 tamních redaktorů. V tištěném a internetovém vydání vyšlo do neděle 7. června už 33 článků, které se zpěváka týkají. List se pídí v nejlepším případě po vzpomínkách Matuškových kolegů, ale i po tom, kde bude Waldemar Matuška pohřbený a konkrétně jak, nezastaví se ani před tím, aby zjišťoval, co se odehrávalo v posledních minutách zpěvákova života, šťourá se v jeho údajných, či opravdových, tajemstvích. Reportér Blesku.cz se chvástá, že dělal poslední rozhovor s Matuškou. Své čtenáře tu také „chytře“ vtáhli do děje – vyzvali je, aby posílali své fotografie se zpěvákem.
Bulvár ví moc dobře, co dělá. Že takové silné téma jako je smrt, ještě v kombinaci s celebritou, přiláká pozornost, je jasné už z dob před první světovou válkou, kdy mimochodem dostal bulvár přezdívku „žlutý tisk“ (podle Pulitzerových novin s komiksem „Žlutý kluk“). Také na případu sebevraždy Karla Svobody se český žlutý tisk přesvědčil, že vykročil správným směrem – alespoň, co se finančního zisku týče. Prodej listů po 28.1.2007, kdy se tragédie stala, prudce vzrostl. Ověřené statistiky Unie vydavatelů ukazují, že zatímco Blesk v lednu 2007 kupovalo denně 450,5 tisíce lidí (jde o denní průměr vypočítaný z celého měsíce), v únoru stoupla čtenost skoro o 60 tisíc – denně si tištěný Blesk koupilo v průměru 511 tisíc lidí. Stejně na tom byl i deník Aha! a Šíp. Oproti okolním měsícům byl i pro ně únor 2007 bezkonkurenční. Aha! před ním prodával kolem sta tisíc výtisků denně, v únoru ale 137,5 tisíce. Šíp si zase každý den běžně kupovalo 60, mimořádně i 80, tisíc lidí, v únoru se ale prodej vyšplhal skoro na 171 tisíc.
Aktuální statistiky nákladů těchto deníků sice zatím nejsou, ale dá se předpokládat, že i čtivo o Matuškovi se bude dobře prodávat. Bohužel, je tu poptávka. Lidé se prožíváním životů jiných odreagují, pobaví, alespoň na chvilku jim to pomůže nemyslet na vlastní problémy.Ovšem v některých chvílích by si lidé mohli říct dost – i bulvár by měl mít hranice. A pasení se na smrti jiných by už mělo být za takovou hranicí. Jaká je pomoc? Kultivovat sebe a nekupovat to. Až pak se totiž majitelé a následně zaměstnanci žlutého tisku začnou zamýšlet nad tím, co dělají špatně.
Nedávno jsem v upoutávce na Třináctou komnatu ČT zaslechla spisovatele Michala Viewegha, který si posteskl: „Boj s bulvárem je marný, ale nutný.“ Souhlasím. A připojuji se tímto článkem. Možná, že někoho od koupě novin popisujících nějaké další „děsivé tajemství“ mrtvého zpěváka odradí. Kdo ví…
