Kéž by se člověk mohl rozdvojit, lépe řečeno roztrojit - přesně tak by si mohla povzdechnout Ing. Jana Bobošíková. Kdyby jí totiž takový scifi scénář vyšel, mohla by pak vesele zasednout v Evropském parlamentu, a zároveň i v křesle generálního ředitele České televize, v nejideálnějším případě pak zároveň i v tom křesle nejvyšším - prezidentském.
O co Janě Bobošíkové jde? Její častá kandidatura na veřejné funkce sice vypadá na nenaplněné, a někdo by mohl říct až nezdravě vypadající, ambice. Ono je v tom ale mnohem víc.
Jana Bobošíková je totiž, jak se říká, mediálně zdatná. Ví, že o kom se nemluví, neexistuje. Svoji kampaň do Evropského parlamentu proto vedla už loni v únoru při volbě prezidenta, když přijala v poslední chvíli šanci kandidovat od komunistů. To, že je vedle Václava Klause a Jana Švejnara spíše do počtu, samozřejmě věděla, využila ale čile možnost dostat své jméno do všech médií - televizemi počínaje, internetovými blogy a diskusemi konče. Teď je to tu znovu. Propracovala se - díky Radě ČT - mezi pětici nejúspěšnějších uchazečů o post šéfa veřejnoprávní televize.
Stalo se tak jen dva dny před otevřením volebních místností, kde mohou lidé hodit hlas kandidátům na europoslance. I Janě Bobošíkové. Média sice takto těsně před volbami musejí být velmi obezřetná, aby nějakého kandidáta neupřednostnila a nepřispěla tak k jeho kampani. I tak se ale teď objevují titulky jako „Rada ČT vybrala Janečkovi čtyři konkurenty, mimo jiné Bobošíkovou" (idnes, 3.6.2009, 15:27), „Do finále boje o Kavčí hory postupují Janeček i Bobošíková" (ihned, 3.6.09, 13:05), a jméno Bobošíkové se objevuje také v anketách týkajících se volby generálního ředitele - v jedné takové, na novinkách.cz, hlasovalo přes dva tisíce lidí.
„Opravdu nemohu za to, že se volby do Evropského parlamentu kryjí s volbami současného generálního ředitele ČT. Já svůj zájem o Českou televizi deklaruji už léta," říká Jana Bobošíková v rozhovoru s Milanem Šímou pro Instinkt (Instinkt, 28.5.2009). Zároveň přiznává, že by chtěla řídit televizi a zasedat v europarlamentu současně, proč by to prý nezvládla...?
A říká pravdu. Od tzv. televizní krize, na přelomu let 2000 a 2001, kdy působila na straně „nechtěného" ředitele Jiřího Hodače a přijala funkci ředitelky zpravodajství, už několikrát o touze řídit celou instituci mluvila. A opravdu nemůže za to, že Rada ČT posunula výběr generálního ředitele do doby, než budou dovoleni ti radní, kterým už vypršel mandát. Je to shoda náhod, pro Janu Bobošíkovou velmi příjemná. Jak se říká, štěstí přeje připraveným.
Co to ovšem znamená pro voliče, kteří se rozhodli jít o víkendu k urnám? Neměli by se spíš zamyslet nad tím, jestli bude jejich zájmy hájit dobře žena, která se (v případě zvolení) hodlá zároveň věnovat i řízení instituce téměř s třemi tisíci zaměstnanci a rozpočtem zhruba 7 miliard korun? Je to opravdu tak snadné, že to lze stíhat zároveň se zasedáním v EP?? Nebo je post europoslance, ohodnocený nově na 190 tisíc korun měsíčně plus statisíce pro asistenty, naopak tak jednoduchý, že se mu nemusejí lidé, kteří ho získají, naplno věnovat? (Dlužno dodat, že Jana Bobošíková hlasovala proti zvýšení a plošnému ohodnocení poslanců takto vysokou sumou). Ostatně tyto otázky by si měli položit i radní ČT.
A další hledisko. Jak se dá skloubit fakt, že dnes již politička a zároveň předsedkyně strany Politika 21, kterou v roce 2006 založila, hodlá zamířit zpět do médií a řídit veřejnoprávní televizi, kde samozřejmě musí působit nestranná, apolitická osoba - nejlépe pak chytrý a zkušený manažer? velikost textu:
Mám ráda úspěšné ženy. Není určitě jednoduché růst ve své profesi, následně prosazovat své ideály i v politice, zároveň být matkou a manželkou a vybojovat si své viditelné místo v mužském světě. Ovšem, čeho je moc, toho je příliš. A Jana Bobošíková by si, podle mého názoru, měla vybrat, kde se chce uplatnit. Bylo by to opravdu čitelnější a hlavně, věrohodnější!
PS: Je samozřejmě důležité dodat, že v době tzv. televizní krize jsem již v ČT pracovala a patřila jsem ke stávkujícím redaktorům. Zažila jsem tedy Janu Bobošíkovou ve funkci „oficiální" a odmítané ředitelky zpravodajství. Nicméně, věřte, nebo ne, z tohoto období si žádné předsudky a animozity vůči Janě Bobošíkové nenesu. Osobně jsem vnímala její tehdejší angažmá jako součást výše popsaných snah zviditelnit se, a snad i snahu vrátit se do média, kde začínala, ve velmi zajímavé funkci. Nevnímám to nijak negativně, každý se snažíme dělat, co nás baví, a přijímáme výzvy. Komentář jsem proto psala jen jako pozorovatel dění v ČT, politice a společnosti vůbec. Prosím, zaujatost v tom nehledejte.
Autor: Eva Souhradová, redaktorka a moderátorka ČT (v současnosti na mateřské dovolené)
