Zhodnocení volebních výsledků mimoparlamentních stran ve volbách do

 PSP dne 25.-26.října 2013. Výsledek je přiměřený jejich přístupu do veřejnoprávních médií, která obecně neumožňují neparlamentním stranám sdělovat jejich názory a stanoviska k aktuálním společenským tématům občanům kraje v mezidobí mezi parlamentními volbami. Teprve těsně před volbami jim alibisticky přidělí v souladu s pokřiveným zákonem č. 483/1991 Sb. o  ČT

a  Pravidly předvolebního a volebního vysílání ČT pro krajské kandidátky směšně krátký časový úsek v řádu minuty. I ta poslední  zveřejněná 17. září 2013 (dále jen Pravidla) ,  jsou skandálním pokusem o legitimizaci nerovného přístupu ČT k jednotlivým politickým subjektům, jež se voleb účastnily. Bez ohledu na zásadu rovnosti před zákonem, jakož i na deklarovaný smysl a poslání veřejnoprávních médií, konstatují tato Pravidla údajnou nerovnost kandidujících politických stran a vydávají ji za oprávněné odůvodnění nerovného přístupu ČT k nim, který kodifikují a veřejně deklarují.

Za této situace rozhodují o úspěchu ve volbách vložené peníze na volební kampaň, které v drtivé většině pocházejí od bohatých kapitálově silných sponzorů. Tedy se nejedná o sílu myšlenek, ale o sílu peněz. Tak ve volbách může být úspěšný i politický subjekt, který si najme mediální reklamní agenturu specializovanou na volby. K tomu není potřebné mít žádný program, ale jen hesla a prázdné fráze umně seřazené a použité v televizním vysílání, billboardech a reklamních novinách. A nejdůležitější je mít hodně peněz na zaplacení profesionálních reklamních aktivit.
To vše by mohlo odpadnout v případě, že by v naší zemi panovala skutečná demokracie a ne jen v proklamacích současných parlamentních stran bez rozdílu jejich formálního zaměření. Pak by samozřejmě neměly své působení v PSP jisté. To je hlavní příčina, že místo soutěže myšlenek zakonzervovaly tyto strany soutěž peněz.

 V právě uplynulých volbách je však dostihly i ty peněžní prostředky, které jim dosud hrály do karet . Našli se konkurenční podnikatelé, kteří těm stávajícím sponzorujícím podnikatelům zavedených starých stran vypálili rybník. Podle výše popsaného schématu si najali volební agentury a získali tolik hlasů, že staré zavedené strany bez nich nesloží vládu. Teď je akceschopnost PSP zablokovaná, protože jsou strany napravo jako opařené a levice samotná není také schopna složit vládu. Brání jim v tom nová politická uskupení bez programu, ale disponující značným počtem poslanců.

Takže je spíše pravděpodobné, že velice brzy se budou volby opakovat. Bez informovaných voličů však mohou dopadnout podobně, jako tomu bylo ve dnech 25.-26.října 2013. Řada  stran nabízí program, odborné zázemí a kandidáty na poslance, kteří by situaci dokázali řešit v souladu s demokratickými principy. Stačí trochu přemýšlení a vyhledávání na webových stránkách, což pro průměrně vzdělaného člověka není až tak velký problém.  Zda to samé mohou nabídnout i politické strany se zastoupením v PSP, ponechám na občanech. Nebo chtějí být občané ovládáni bohatými sponzory a podnikateli, kteří chápou účast v politice jen jako podnikatelský projekt s vidinou zisku? Traduje se sice jedna pověra, že boháč již má peněz dost a tak nebude zemi škodit. To by však nesměli tito podnikatelé trpět maniakální touhou vlastnit stále více peněz. Nedovedu si představit, co je bude hnát kupředu až budou peníze pro zastaralost zrušeny?

 PS: 29.10.2013 - 21:45 odpovědi na diskuzní příspěvky

Jiří Sochor:

V kontextu volební účasti 59% naprosto zbytečný článek.

Účast ve volbách byla  nízká proto, že těch 41 % voličů nevidělo žádný smysl volit strany, které měly mohutnou placenou volební kampaň bez konkrétního a logického obsahu a o těch ostatních neměli ani ponětí. Tedy si říkali, že bude jedno jestli půjdou volit a nebo zůstanou doma. Nevěděli z čeho vybírat, protože o stranách bez sponzorů nebyly k dispozici pro průměrné občany téměř žádné informace.

Robert Horáček:

Po každém neúspěchu je potřeba najít nějakého viníka a to nejlépe zvenku. Je to pohodlnější než zapochybovat o ideových nebo personálních nedostatcích. Peníze kampaň nemusí být drahá, například KDU dokázala mnoho jen s dobrovolníky a celkově výnos za hlasy několikrát přesáhl cenu kampaně. Televize zkrátka nemůže v těch velkých diskuzích dávat prostor každému šílenci s pár stovkami hlasů, to by nemělo žádný význam. Koho zajímá plácání zástupce strany, která nemá v preferencích ani procento? Některé strany bez účasti v debatách udělaly lepší výsledek než jiné s účastí. Pokud si myslíte, že volič není schopen se dostat k informacím, o které usiluje, pak asi neuznáváte ani schopnost voliče kvalifikovaně vybrat stranu ve volbě, což je základem demokracie. Pláč nad nedostatkem peněz na kampaň pak jasně ukazuje, že partaj usilovala o voliče, které si lze koupit koblihou, propiskou, nebo billboardem s optimistickým úsměvem nějakého šupáka..  Strany potřebují k úspěchu především kvalitní vedení a dobrý ideově-programový základ, pokud to nemají, neuspějí a mají být schopné sebereflexe a změny. Pokud ne, pak se nabízí smetiště politických loserů..

1)     Je vidět, že jste nikdy žádnou kampaň neorganizoval. Proč tedy dosáhla nová populistická hnutí cca 25% hlasů? Koho přece nezajímalo plácání o ničem, když ani program nemají? A tehdy v začátku kampaně ani ty preference neměla. Ty se začaly tvořit až v průběhu mohutné finančně náročné kampaně s hesly a prázdnými ničím nepodloženými frázemi, které mohly klidně propagovat i třeba nějaké sušenky.

2)     Veřejnoprávní televize placená všemi občany vlastnícími přijímač nyní ve svém vysílání propaguje pouze vybrané politické strany a hnutí a tak se občan ani nemůže dozvědět o právě vznikajících nových myšlenkách, které by po jejich aplikaci byly prospěšné pro celou zemi. Takto je pod praporem selekce bezvýznamných stran prováděna cenzura, která spolu s bezvýznamnými návrhy zamezuje  pokroku a zveřejňování i těch nejlepších řešení.

3)     Volič se k informacím nedostane ze zcela prostého důvodu. On ani žádné informace nehledá a maximálně se zmůže na hořekování, že politici jsou nedůvěryhodní. Stačí si ověřit , že na některých webových serverech politických stran s počítadly je návštěvnost  minimální. Tedy drtivá většina voličů není schopna kvalifikovaně si vybrat stranu, která by hájila skutečně jejich zájmy, protože nechtějí hledat. Znovu opakuji, že nemají informace a ani nějaké letáky samy o sobě to vzhledem k tomu, že většina občanů netouží zjistit si více informací o straně, která se zmohla na doručení omezeného množství letáků k občanům, nemůže změnit.  Tito občané zřejmě očekávají zázrak, při němž je „duch svatý osvítí“.  Demokracie totiž neznamená mít jen svobodné volby, ty má i Hamás. Demokracie je stav duše. A ten stav duše v ČR...............radši nemluvit.

4)     Mé konstatování, že rozhodují peníze o výsledku voleb, je snadno doložitelné. Jasným důkazem je těch 25% hlasů nespokojených občanů, kteří je věnovali zrovna těm, kdo jejich problémy nevyřeší, protože to ani nemají v plánu. On dosud neexistuje!

5)     Řeči o kvalitním vedení a dobrém programovém základu jsou nyní jen domněnkami, které prý přináší podporu občanů. Úspěch u občanů je dán dnes v drtivé většině přístupem do médií a penězi. Jinak si mohou autoři bez těchto nástrojů sepisovat své myšlenky pro vědecké badatele, kteří si je  v archivech budou číst jednou v budoucnosti. Na dnešní politiku nemají jejich snahy bez přístupu do veřejnoprávních  médií žádný vliv. Nebo snad mají být tito aktivisté s politickým programem fanatickými kazateli, kteří chodí dům od domu a dlouhé hodiny přesvědčují jejich obyvatele o své pravdě? To by se postavili do jedné řady s misionáři klasických církví.

6)     Nabízí se tedy vysvětlení, že dnes se u nás nejedná o politické strany, ale o nové formy klasických církví podporovaných bohatými investory ( ti samozřejmě očekávají návratnost vložených peněz i s úroky), které mají své věřící (voliče). Tyto církve jsou jednodušeji organizované než ty klasické a nevyžadují od svých věřících externích podporovatelů ani znalost katechismu (programu strany). 
 A věřící občané nekoukají nalevo a ani napravo a poslušně odevzdávají své hlasy vyvolené straně (církvi) pod dojmem kázání, která obstará ČT za peníze všech občanů. V tomto je utvrzují i průzkumy podpory stran prováděné profesionálními agenturami za úhradu. Jak se říká: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!