Zastavit zadlužování a předehnat EU v růstu ekonomiky!

Tak hřímala v roce 2010 Kalouskova vláda s Nečasem v čele. Jak to dopadlo, to mohou posoudit voliči v nadcházejících parlamentních volbách. Ti co se dostali jejím přičiněním do „balíku“ nechť podpoří zmíněnou koalici. Ostatní mají možnost zamyslet se, kde udělali chybu, a provést korekci ve volbách.  Někdo bude namítat, že jsou všichni politici přibližně stejně věrohodní. Čí je to však chyba?

Proč si občané s IQ > 95 nepřipustí, že za to mohou do jisté míry sami? Pokud by neponechali politické strany osudu a omezené množině kariéristů, tak by v jejich čele byli samí ideální politici. Jak se říká: Bez práce nejsou koláče. Ani politické strany bez účasti co možná největšího počtu občanů nemohou úspěšně fungovat. Nestačí jen někde v hospodě kritizovat politiky, ale je nutné přiložit tzv. ruku k dílu. V tomto případě se doporučuje členství v některé politické straně zvolené aktivním občanem dle jeho subjektivní preference. Kariéristy nelze přechytračit až ve volbách! Ty je nutné usadit již na půdě politické strany a k tomu je nezbytně potřebné,aby  ve všech politických stranách kromě sobců byli ve většině  lidé s ideály.
Dle mého názoru dostaly politické strany  výše uvedené koalice s enormním zastoupením kariéristů ve volbách v roce 2010 bianko šek k provádění experimentů na obyvatelích Česka do roku 2014. Operace se zdařila, ale pacient to téměř nepřežil. Jó, není nad praktické zkušenosti!  Dne 30.5.2010 jsem ve svém fejetonu na blogu iDnes vyslovil několik myšlenek, které se po uplynulých třech letech zdají být stále platné:

Heslo dneška: Zastavit zadlužování státního rozpočtu.

Jak kulantně lze vyjádřit záměr zbavit se výdajů na schodky ve výběru peněz na důchody a na sociální dávky. Co to bude v praxi znamenat? Vláda nebude po legislativních změnách odpovědna za důchody a nebude jí zajímat ani, zda je občan schopen se uživit.

Již je zapomenuto, že po r. 1989 tu hřímali naši osvícení politici o prohnilosti a nevýkonnosti ekonomiky za totalitního komunistického režimu. Tehdy vysvětlovali, že jen přechodem na plně kapitalistický systém můžeme do pěti let dohnat a předehnat Rakousko. Tak nám to dosud po uplynutí dvaceti let nikdo z nich nedokázal ukázat. Lidé v Česku asi mají krátkou paměť a to je dnes stále u nás cca 25% pracovníků, kteří mají reálný příjem nižší než v r.1989. Už se ani nedivím, že po 2. svět. válce u nás zvítězili komunisté víceméně nenásilným způsobem za vydatné pomoci tehdejšího prezidenta Beneše. Už tehdy se naši politici s orientací na kapitalismus nijak slavně nepředvedli a to měli zkušenosti z 1. republiky. Lidem také chyběla zkušenost s politikou KSČ jako jediné vládnoucí strany bez opozice.

Český občan je po roce 1989 stále jednou nohou v minulém režimu. Má pocit viny, že nebyl disidentem. I mladá generace je touto zkušeností zprostředkovaně zasažena. Pak stačí správně cílená reklamní kampaň na diskreditaci dosavadních dvou největších stran, aby uvěřil „knížecí“ straně, že to její politici dokáží lépe než ODS nebo ČSSD.

 Sám a dobrovolně si na sebe zvolil včera důtky, kterými bude následující čtyři roky permanentně bičován. Vidina světlých zítřků, kterou by si rád uskutečnil, protože je pro něj stále velkým lákadlem, když už z něj nebude akciový rentiér, ho znovu žene k odříkání ve jménu jeho dětí.

Velmi pravděpodobně nás však čeká minimálně čtyřleté období stagnace, kdy velká většina občanů bude nucena omezit svoje nákupy. Menší spotřeba bude mít negativní vliv na výkon naší ekonomiky. To současně způsobí pokles výroby a propouštění dalších pracovníků. Racionalizace ve státním sektoru sice ušetří část výdajů, ale bude současně znamenat růst počtu nezaměstnaných, kteří jen obtížně naleznou práci. V konečném důsledku vzroste celkový počet nezaměstnaných pracovníků. I pracující pocítí zvyšování počtu nezaměstnaných v tlaku na snižování jejich mezd, protože vlivem ztráty důvěry v odborové sdružování nebudou nijak schopni se bránit takovým snahám.

 Spoléhání jen na volný pohyb kapitálu a aktivity zahraničních investorů v rozvoji naší ekonomiky nejsou vůbec na místě, protože trhy pro zboží s malou přidanou hodnotou jsou přesycené. Absence skutečně kvalitního vzdělání na středních a vysokých školách v tuzemsku neumožňuje zavádění náročných výrob v žádoucím rozsahu. Tedy export v tomto oboru je spíše hudbou vzdálené budoucnosti. Již řadu let se sice o zkvalitňování vzdělání hovoří, ale investice  do této oblasti a výsledky nejsou prozatím vidět. Místo kvality je preferována kvantita. Stále více chodících lexikonů opouští školní lavice. Škoda. Mohli být lépe připraveni na praxi i bez velkých investic.

Jiří Soudek|neděle 30. květen 2010 15:44