Už je to tady – Drábek objevil Čínu.

Od příštího roku ubude razantně osob, které od MPSV obdrží sociální podporu v případě nouze. Zeman blahé paměti předseda „socialistické“ vlády dal svým poslancům odhlasovat novelu Zákona o rodině č. 94/1963 Sb., která tehdy zavedla čínský institut péče o příbuzné. To byl patrně první krok k přípravě na horší časy. Pak se řekne, že socialisté umí jenom rozhazovat. Na tomto předpise je patrné, že nemají zase tak daleko k odpovědné "pravici".

Tento zákon, který u nás platí již řadu let bez povšimnutí, nyní umožní vládě zavést konečně pořádek do vládních financí! Posuďte sami. Z podstatných paragrafů tohoto zákona to pochopí i laik:

Hlava druhá

VYŽIVOVACÍ POVINNOST
MEZI OSTATNÍMI PŘÍBUZNÝMI

§88

§88 (1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

§88 (2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší.

§88 (3) Stanoví-li soud výživné pro nezletilé dítě, platí ustanovení §85a obdobně.

§89

Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních.

Nyní se o většinu občanů, kteří nezavadí o práci, po uplynutí podpůrčí doby od úřadu práce postarají příbuzní. Když vláda neví kudy kam, tak se i „socialistického“ stébla chytá. Je to pochopitelné nyní a bylo to některým lidem jasné i před volbami v minulém roce. Vláda nemajíce žádný kloudný program a strategii k podpoře hospodářského růstu musí někomu peníze odejmout, aby je mohla věnovat jiným údajně potřebnějším osobám a společnostem.

Současná vláda nám tvrdí, že nemůže ani zdanit ty nejbohatší, protože by prý nemohli volně dýchat a svobodně podnikat v tomto státě. Asi na tom něco bude. Úspěšní podnikatelé stále více peněz investují (všimněte si jak kulantně se to dá napsat) do koupě uměleckých děl, která pak ani pro jejich vysokou cenu nemohou nikde vystavit. Tak je musí mít uschované skoro neustále v trezorech bank  a až jejich cena zase povyroste, tak je se ziskem opět prodávají.

Peníze na tyto transakce získávají od vlády ve formě nízkého zdanění. Ta asi z čiré naivity doufá, že nezdaněné příjmy použijí na rozvoj svých firem. Inflace cen těchto uměleckých předmětů jasně potvrzuje, že mají stále více volných peněz na takové aktivity na rozdíl od občanů s těmi nejnižšími příjmy, kteří jich mají stále méně a méně až nebudou mít zhola nic.

Na to by se dalo použít takové trefné pořekadlo: Kapitalistické letadlo již nestoupá, ale spíše se chystá na brzké přistání s krátkou přistávací dráhou. Liberální a neoliberální poučky přestávají platit, když se našly země v Asii, které dokáží vyrobit skoro vše potřebné za nižších nákladů než vyspělé země západu. Největší ironií je, že jim k tomu pomáhají nadnárodní společnosti z USA a Evropy.

Teď jen zbývá přesvědčit naše spoluobčany, že za to mohou oni svojí rozežraností.