Projev, na který by se nemělo zapomínat.

Aneb „Slova Václava Havla v závěru r. 1989 k lidu této země“. Uplynulo již téměř 22 let od okamžiku, kdy tehdy populární „dramatik“ pronesl dnes již památná slova o svých představách budoucího vývoje v Československu.

Téměř nic se z jeho slibů  neuskutečnilo. Tehdy velice opatrně hovořil o budoucím ekonomickém modelu, kdy dokonce popíral přechod ke kapitalismu. Také popíral, že by snad mohl připustit vznik ekonomické krize a masovou nezaměstnanost. To údajně určitě nechtěl podporovat a prosazovat s dalšími aktivisty z OF do praxe. Jeho slova byla možná i určena komunistickým poslancům, kteří ho následně zvolili prezidentem ČSFR. Jeho politika byla tak úspěšná, že byl i účastníkem dělení federace. K tomuto rozdělení došlo kupodivu v rozporu s tehdejší platnou ústavou. Důsledný člověk s právním povědomím by předpokládal, že by měli být aktéři protizákonného jednání pohnáni před příslušný soud. K tomu však nemohlo dojít, když účastníci byli chráněni poslaneckou imunitou. Také se nenašel žádný žalobce a ani soudce, který by měl odvahu se záležitostí zabývat. Zájemci si mohou jeho slova znovu připomenout na www, kde jsou k vidění.

Jaké tedy plyne ponaučení z uplynulého vývoje? Máme vše, co jsme tehdy nechtěli. Je to lepší stav, než by tu byl za existence komunistického režimu? To je sice poněkud teoretická otázka, ale je na místě si ji dnes položit. Mohli se tu vlády chopit schopnější soudruzi, než byl Jakeš. Potom bychom možná byli v ekonomice dále, než jsme nyní. Tehdy se sice objevili jasnozřiví prognostici typu Klause, kteří kategoricky odmítali, že by autoritativní režim komunistického typu byl schopen vyvést zemi ze stagnace, ale jeho i jejich slova se nepotvrdila. Důkazem by mohl být například vývoj ekonomiky v Číně, kdy tato země pod autoritativním vedením KS si prokazatelně vede lépe než česká ekonomika i převážná většina ekonomik vedených tzv. demokraticky zvolenými vládami. Jen se potvrzuje stará moudrost, že nezáleží až tak hodně na názvu politické strany a systému výběru poslanců, ale spíš na tom, kdo tu vládní formaci vede.