Proč má eurozóna potíže se státními dluhy?

Nejsou to jen důsledky nesprávného náhledu na fungování globální ekonomiky? Někdo by mohl opakovat neověřenou teorii, že za vše může nezodpovědná politika sociálního státu, kterou zadlužené země aplikovaly ve vyšší míře než státy s úspěšnějšími ekonomikami. Opticky se problém nyní vyhrotil v potížích společné měny EU.

Euroskeptici ze zemí, které většinou nejsou členy této měnové unie, kritizují její existenci a upozorňují na nepružnost v současné podobě. Ozývají se i hlasy, že eurozóna není USA. Opravdu je existence jedné měny a centrální banky za podmínek, kdy tato unie nemá dostatečně silnou vládu a jednotné daně, na pováženou.
Tu se tedy nabízejí hned dvě řešení:
Integrace a posílení vlivu EU v zemích se společnou měnou nebo konec jednotné měny se zánikem výhody při obchodní výměně v rámci unie.

Také zvýšené výdaje na sociální stát nevznikly náhodou, ale jsou důsledkem politiky volného pohybu kapitálu a technologií ze zemí, které je vyprodukovaly do zemí, kde jsou nyní nižší výrobní náklady. V tradičně průmyslově vyspělých zemích, kde náklady byly vyšší než v nových průmyslových zónách Asie, došlo k zániku příslušné průmyslové produkce a výraznému nárůstu počtu nezaměstnaných pracovníků. S lidským faktorem si trh neporadí. Pro trh nemá lidský život žádnou cenu, pokud není zdrojem zisku.
Globální nabídka práce stále prudce narůstá a s rostoucí automatizací poptávka po pracovnících v mnoha zemích ubývá. Nyní je světová společnost ve stavu, že stačí, aby pracovala polovina lidí schopných práce k vytvoření výrobků pro všechny. Když tedy těm nezaměstnaným (z pohledu některých teoretiků se jedná o parazity) nedáte finanční prostředky na zdroje, tak si je nekoupí a také se neprodají. Nyní velice populární spirála úspor ve státech EU na sociálno se již roztočila. Jak je však patrné z historie, tak z těchto kroků mohou profitovat hlavně proroci s extrémními názory. Ty budou v příštích několika letech následovat ožebračení občané. Současné rozdělení majetku není dáno na věky.
Čeká nás tedy zásadní řešení současného nadbytku pracujících v zemích Evropy. V době průmyslové revoluce vyřešili problém s nadbytkem pracujících zkrácením pracovní doby na polovinu. Současná situace je o něco komplikovanější existencí nových asijských tygrů s výrazně nižšími mzdami a odlišnými ekologickými předpisy. Nyní by tedy bylo potřebné současně i řešit zjevné dumpingové podmínky vzniklé rozdílnými podmínkami při výrobě jejich zboží buď změnou jejich legislativy anebo dodatečnými celními barierami. Tomu se však budou bránit vlivní investoři z USA a Evropy, kteří mají vybudovány výrobní kapacity v Číně a Indii. Na Bahamách by si rádi v klidu užívali své miliardy, které utržili za své výrobky z Číny v Evropě a USA (částečně se tak stalo i za peníze na sociálno, které byly vyplaceny nezaměstnaným pracovníkům).