Proč je ekonomika ČR málo efektivní? Není příčinou sociální stát?

Někteří ekonomové tvrdí, že za to může příliš štědrý sociální stát, který okrádá svými daněmi a odvody na sociální a zdravotní pojištění pracovníků naše podnikatele. Pokud by to byla hlavní příčina, tak ve stejné možná i horší situaci je řada evropských ekonomik. Navíc u nás působí řada nadnárodních korporací, které neplatí žádné daně v rámci zvýhodnění sjednaného ve smlouvách o investičních pobídkách. Tedy by měly tyto výrobny (montovny) být schopny převálcovat konkurenci z jiných zemí EU.

Globalizace světové ekonomiky se zapojením Číny a Indie do systému znamená, že ve výrobě spotřebního zboží jsme kvůli nerovným výrobním podmínkám s asijskými výrobci na nejbližší desetiletí skončili.  Méně štědrý konkurence schopný stát by znamenal, že se mzdy sníží na ¼ současných. Zdravotní a sociální pojištění by si současná produktivní generace hradila v plné výši. Potom by se teprve srovnala konkurenční výhoda Číny. Zároveň je třeba však říci, že tím pádem přestane být u nás prodejné i zboží z Asie přes jeho současnou láci. Nelze tedy očekávat žádný zázrak v ekonomickém růstu Česka ani v těchto nově definovaných podmínkách. Pro výrobky nebude dostatečný odbyt způsobený malou kupní sílou obyvatel. Navíc je nutné poznamenat, že by životní úroveň obyvatel ČR klesla silně pod tu, kterou někteří občané pamatují z doby před r. 1989.

Globální ekonomika s volným pohybem kapitálu a zboží je v současné situaci pro Česko nevýhodná. Orientace na podporu zahraničních investorů byla pojata příliš obecně bez důrazu na zavádění výrob s vysokou přidanou hodnotou. Dalo by se to přirovnat k nadšení pro rozvoj RVHP v dobách komunismu. Nikdo se zřejmě nezabýval i dalšími souvislostmi, kdy se převážná část výroby spotřebního zboží přesunula z ekonomických důvodů do Asie. I v Číně podporují zahraniční investice a průmyslové zóny. Výrazně více jsou podporovány ty, které směřují do výrob s nejnovějšími technologiemi.
V Česku se podporuje zavádění náročných výrob pouze verbálně, ale v praxi pro to vláda dělá již řadu let pramálo. Ani ve školství nedošlo k zvýšení kvality výuky. Absolventi spíše připomínají chodící encyklopedie. Se svou výbavou znalostí se hodí velmi dobře pro situace, kdy nebudou mít k dispozici knihy a internet (tedy na pustém ostrově by byli jedničky). K řešení současných technických problémů jsou však vybaveni nedostatečně.
I v podmínkách, kdy by byly srovnány náklady na pracovní sílu, nelze nevidět, že bez zásahu státu by nutně muselo docházet k nepokojům a lidovým bouřím způsobených ztrátou možnosti občanů získat prostředky pro uspokojování základních životních potřeb. I tolik diskutovaný průběžný důchodový systém se do obtíží dostal ruku v ruce s vyšší úrovní lékařské péče v uplynulých 40 letech, kdy se zvyšoval průměrný věk dožití občanů. Možná, že přechodem na placenou zdravotní péči  zase průměrný věk dožití výrazně poklesne a tím pádem se problémy důchodového systému samy vyřeší.
Je zajímavé, že u nás po roce 1990 zkrachovalo tolik bank ve státním vlastnictví a v Číně, kde jsou tyto banky dosud v majetku státu, se nic takového v tak velkém měřítku neděje. Čím to asi může být?