Je to cesta do řeckého zadlužení ve prospěch zemí, jako je Německo. K tomu by zákonitě muselo dojít, protože v rámci EU jsou značné rozdíly v ekonomické výkonnosti, které při neexistenci společného rozpočtu nutně vyvolávají deficity lokálních státních rozpočtů. To vyvolává souběžně i rozdílnou míru nezaměstnanosti, která v méně výkonných ekonomikách států EU nadměrně ovlivňuje nevyrovnanost státních rozpočtů. Cesta vydávání státních dluhopisů jen odsouvá řešení do budoucnosti a v určitém okamžiku dochází k spekulativnímu výbuchu a téměř defaultu národního státu.
Navíc současná praxe tolerování daňových rájů a dohod proti dvojímu zdanění v EU opticky sice pomáhá části podnikatelských subjektů k bohatnutí (teoreticky jim umožňuje více investovat), ale vše se děje na úkor občanů středních a nižších tříd, protože takto získané finance nejdou do oživení reálné ekonomiky zemí EU, protože existují jiné méně náročné metody zhodnocení peněz. Zbohatlíci je investují v lepším případě v Asii a v tom horším za ně nakupují deriváty, které nijak kladně produkci zboží v EU a ani jinde neovlivňují. Jedná se jednoznačně o hazardní hru, kdy se podávají vlastně sázky na to, že například Řecko zbankrotuje. V případě, že se tak stane, tak držitelé takového cenného papíru obdrží výhru, která je násobně vyšší než vklad. Tedy se nijak nezvýší poptávka po pracovní síle v EU.
Pokud by v ČR byla zavedena měna Euro, tak by česká vláda a ČNB měly pouze velmi omezené možnosti řešit ekonomické krize. Vše by bylo rozhodováno v Bruselu pod taktovkou Německa a Francie, které by v ten samý moment neměly takové problémy jako Česko, tak by návrhy vlády ČR byly posuzovány jako nepřijatelné. Tak se to nyní děje při vyjednávání s řeckou vládou.
To nám nestačilo to krátké období měnové unie ČR a Slovenska po rozpadu federace? I Klaus tehdy velmi brzy rozpoznal, že její trvání bez společného rozpočtu by byla cesta do ekonomické katastrofy. Nyní je systém v prostoru měnové unie (tzv. Eurozóny) téměř totožný, jako jsme si to krátce v r. 1993 vyzkoušeli. Také tu není společný rozpočet v takovém objemu, aby řešil dotace zaostalých částí ze zdrojů vznikajících v těch bohatších zemích EU. Ty tzv. dotace z rozpočtu unie, které nyní čerpá ČR jsou časově omezené a víceméně si na ně Česko již platí svým pravidelným příspěvkem. Jejich efekty ještě nikdo nevyčíslil a někdy to spíše vypadá, že se čerpají jen proto, aby tzv. nepropadly. Tedy nejsou tím předpokládaným impulsem k rozvoji ekonomiky a jejího vyrovnání na úroveň vyspělejších sousedů. Navíc zde už nyní panuje diskriminace v daňové oblasti, kdy firmy z Německa zdaňují své zisky ze svých montoven v Česku i na Slovensku úplně v jiných zemích. Tím jsou ochuzeny státní rozpočty dotčených zemí natolik, že jsou permanentně v deficitu od r. 1993. K čemu je nám rozvinutá ekonomika, když majitelé těchto výroben se nepodílí na naplňování státní kasy dle svých příjmů?
Tudy cesta k prosperitě určitě nevede.
