Snaha o jednotnou DPH i na knihy, nástroje vzdělávání a informace s ostatními produkty to s určitostí dokazuje.
Vláda nemá žádný konkrétní plán na podporu rozvoje ekonomiky a její současná úsporná opatření nereprezentují žádné reformní kroky. V zemi, kde není dost práce ani pro současnou produktivní generaci, není dle jejího názoru nutné podporovat rovný přístup ke vzdělání. Proč další absolventy škol, když zde není vláda, která by zařídila rozvoj ekonomiky? Tak svými deformními kroky se snaží utlumit množství a nevědomky i kvalitu absolventů základních, středních i vysokých škol. Je to patrné i na skomírání veřejných knihoven, kde si občan nemůže půjčit nejnovější tituly z odborné literatury. Pokud se však zeptáte knihovníka na důvod, tak v naprosté většině z nich nemají dost peněz na jejich pořízení. Tam by byly nejefektivněji použity, protože by si jejich výtisky přečetlo násobně více čtenářů než při soukromé koupi. Vláda pouze verbálně hovoří o podpoře vzdělání, ale její konkrétní kroky svědčí o nepochopení a malém rozhledu.
Místo aby si vládnoucí koalice vzala příklad z Velké Británie, kde noviny, knihy a informace obecně nejsou zdaněny již od r. 1855, tak si zřejmě bere vzor v nějaké rozvojové zemi v Africe.
To je jedna z mnoha příčin našeho zaostávání ve vzdělání naší mladé generace za zeměmi, kde to s odkazem Komenského myslí opravdu upřímně. Skoro jediným výsledkem za posledních 20 let se tak jeví návrat k státním maturitám, které byly po r. 1989 zrušeny. Celkově se místo kvality začala upřednostňovat kvantita a rozvinutí memorování informací, které již v mnoha případech v učebnicích přestaly být aktuální. Zřejmě se naši studenti připravují na „den poté“, kdy nebudou k dispozici žádné knihy ani učebnice v důsledku apokalypsy. Pak se jejich encyklopedie v hlavách úspěšně uplatní.
