Nebát se krást. Ti okradení jsme však my všichni.

Pravda vítězí, ale zpravidla až na onom světě. Takový je výsledek působení současné vládní koalice za období cca sedmi let v parlamentu. Činy se nápadně rozcházely s předvolebními proklamacemi. A novináři ze  soukromých i veřejnoprávních médií jim zdatně sekundovali při obhajování tvrzení: Ta krychle je kulatá.  A vždy to tak bude, dokud nám budou voliči dávat své hlasy ve volbách do zastupitelských sborů všech úrovní.

Dějiny se občas i opakují. Jedna z nejtragičtějších bitev českých dějin se odehrála 8. listopadu 1620 na Bílé hoře. Král Ferdinand II. zverboval proti kacířským Čechům nájemné evropské vojevůdce, kteří získali po vítězství nad vzbouřenci obrovské majetky zabavené popraveným protestantům a těm, kteří museli kvůli svému náboženskému vyznání emigrovat. Po Bílé hoře se značně rozrostl i majetek katolické církve na úkor protestantů.

Po vzniku ČSR byla v roce 1919 uzákoněna pozemková reforma, která značně omezila nemovitý majetek katolické církve (omezovala vlastnictví půdy na celkem maximálně 250 Ha). Tyto kroky byly iniciovány tehdejším prezidentem T.G. Masarykem.

Nyní se poslanci vládní koalice rozhodli darovat katolické církvi nemovitosti a finanční částky za údajné příkoří způsobené komunisty, ale jejich výše je nad rámec toho, co kdy vlastnila anebo užívala. Dalo by se to nazvat novou rekatolizací. Od 8. listopadu 2012, kdy tento zákon vstoupil v platnost, budeme platit všichni bez rozdílu víry a světového názoru dlouhá desetiletí tzv. náhrady majetku, který katolická církev v uzákoněném rozsahu v roce 1948 nevlastnila.
Chybí tu i morální právo této církve z doby nedávné na vyjmenované náhrady majetku, protože v období Druhé republiky pomáhala katolická církev nastolit první etapu fašistického režimu a současně zničit Masarykův odkaz. Dnes se o tom cudně mlčí a buduje se mýtus o odporu katolické církve vůči všem totalitám. Je přitom známo, že tehdejší papež Pius XII. uzavřel spojenectví s Hitlerem. Nikdy neprotestoval proti antisemitismu a holocaustu. Po válce odsoudil všechny komunisty, ale nikdy neexkomunikoval katolíky Hitlera, Goebbelse a Bormana.
 Po válce u nás fungovaly tzv. lidové soudy ovládané do značné míry komunisty, ale ani ty si nedovolily soudit katolickou církev za její kolaboraci s nacisty. Přitom byla těmito lidovými soudy v té době odsouzena za kolaboraci celá řada občanů jen z důvodu msty a závisti. Našli se sice jednotliví kněží, kteří se takto aktivně nepodíleli na téměř zločinném spolčení, ale jak se říká: Jedna vlaštovička jaro nedělá.  Pokud by se tehdy všem měřilo stejným metrem, tak by tato církev byla zakázána jako nepřátelská organizace a její majetek by byl zkonfiskován.

Aby se vláda současné pravicové koalice pojistila před změnami zákonů, které dozajista budou na pořadu jednání nové Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, tak pro jistotu vydala za podpory odsouzeného poslance ODS církvím dluhopisy, které jistí její dar před změnami zákonů v příštím volebním období.
Jaké z toho plyne ponaučení? Výše uvedený zákon nemusel být přijat, kdyby čeští voliči nebyli příliš pohodlní a více se věnovali politice. Například současné počty členů politických stran jsou výrazně nižší, než tomu bylo za První republiky. To nahrává různým kariéristům a prospěchářům, kteří většinu politických stran ovládají pomocí korupce. Je to celkem snadné, když tyto strany mají počty členů ve stovkách a v ojedinělých případech i v tisících (hlasy malého počtu členů se dají koupit- zvláště pokud do nich vstupují lidé kvůli kariéře). Například v roce 1937 měla Československá strana národně socialistická celkem 5030 místních organizací. A ostatní významné politické strany za ní nijak nezaostávaly. Při takovém počtu není jednoduché nakupovat vliv ve straně.

Co se týká předvolebních slibů, tak ty ani při dobré vůli nemusí být vždy naplněny, když voliči rozhodnou jinak. V koalicích se takové programy obtížně prosazují, když jsou u politiků těchto stran často protichůdné zájmy.
 Místo žehrání a obviňování všech politiků by bylo spíše na místě, aby slušní lidé ve větším počtu vstoupili do některé politické strany a osobně se zasadili o složení vedení místních organizací a následně i vedení strany tak, aby do zastupitelských sborů byli delegováni skutečně čestní a odborně zdatní jedinci. On ani primárně není důležitý název strany, protože prospěšnou politiku pro občany dělají zase jen lidé. V demokratickém prostředí roste kvalita strany s počtem členů, kteří používají jen přímé metody bez zákulisního vyjednávání (něco za něco).