Levice ve volbách do krajských zastupitelství má letos co nabídnout

V zájmu dolních 8 milionů v této zemi je zabránit neoliberální koalici ODS+TOP09+dalších nyní nespecifikovaných nových politických stran bez členské základny v ovládnutí krajských zastupitelství. Toho lze dosáhnout celkem snadno v případě, že nezůstanou potenciální voliči s levicovou orientací 12- 13.10.2010 doma. Na výběr mají buď ČSSD, Národní socialisty nebo KSČM. Jiná reálná možnost nyní neexistuje. SPO-Z nezaručuje levicovou orientaci. Je to strana jednoho muže.

Politici typu Miroslava Kalouska mají spadeno na celou levici, která prý v minulosti rozhazovala peníze a chystají se v případě vítězství ve volbách přivést kraje k bankrotu. Tak jako se to úspěšně daří vládě již dva roky se scénářem vedoucím do „Řecka“. Taktně mlčí, že do dluhové pasti bylo Řecko  přivedeno předchozí pravicovou vládou její nezodpovědnou hospodářskou politikou.

Stačí si připomenout, že rovnou daň, která způsobila výrazný rozpočtový schodek, zavedl Kalousek s podporou ODS. Při schvalování státního rozpočtu na r. 2009 vycházela pravicová vláda z neodůvodněně vysokého odhadu předpokládaných příjmů státu. Tehdy se to nehodilo před krajskými volbami přiznat, že začíná hluboká hospodářská krize. Výsledkem je dosud nejvyšší deficit v historii ČR.

Lze zodpovědně volit někoho jiného?

Velké politické strany jako ČSSD a ODS jsou do značné míry ovládány lobbyistickými skupinami, jež se dělí o příjmy ze státních zakázek. Na moci se podílely i malé strany, které vznikaly na politickou objednávku lobbyistů. Byly to a stále jsou strany na jedno použití. Příkladů je více než dost: US, SZ, VV, LIDEM.  Mají společný marketingový plán. V čele charismatická osobnost a v ideové výzbroji sociální demagogie a populismus.

 Již nyní signalizuje ODS, že se chystá s těmito účelovými stranami sestavit koalice, které by naplnily jejich představy v demontáži sociálního státu i na úrovni krajů, protože její současné vedení říká, že se neumí aktivně postarat o růst ekonomiky. To je prý věcí volného a ničím neregulovaného trhu. Od takových myšlenek začala ustupovat i administrativa USA pod vedením Obamy, ale dle našich neoliberálů se jeho kroky jeví socialistické a neperspektivní. Jsou z jeho politiky zcela vyvedeni z konceptu. Papeženci jsou nyní papežštější než papež.

Odpověď na otázku koho volit není tedy jednoduchá. Není vůbec rozhodující, co se jeví z pragmatického hlediska nejlepší. Situaci komplikuje nedostatek pravdivých informací u většiny voličů, kteří jsou převážně formováni zpravodajstvím TV. Všechny kanály jsou však pravděpodobně pečlivě filtrovány, aby diváci náhodou nemohli prozřít. Taktika je jednoduchá. Na všechny pol. strany se průběžně kydá hnůj. Levice je šikovně rozdělována na KSČM a ČSSD, které údajně nemohou spolupracovat, protože tu z minulosti existuje jakási ideová překážka. To manévruje ČSSD do pozice, aby se musela obracet o podporu na malé strany se středovou orientací (tato orientace znamená, že jsou ochotny se podílet na řízení krajů  s ČSSD i s ODS ve znamení hesla – smlouvu uzavřeme s tím, kdo dá víc). V případech, kdy se tak například ČSSD takto dohodla, musela značně korigovat své předvolební sliby.  Navíc tyto malé strany ani nemají žádný pevný program kromě obsazení míst v radě kraje.

Ekonomická situace Česka je však dnes taková, že nelze dále čekat na zázraky vzniklé z vůle volného trhu. Volným trhem je také trh s finančními deriváty, kde obeznámení podnikatelé sázeli na vznik světové ekonomické krize. Po jejím vyvolání pak inkasovali své zisky v stovkách   miliard dolarů. Z toho pak plyne, že ve spojení s investicemi nadnárodních společností v Číně, kde jsou nižší výrobní náklady než v Evropě a USA, dochází k časově neomezené krizi české ekonomiky. Recepty neoliberálů směřují k snížení životní úrovně převážné většiny občanů naší země na úroveň Číny, kde nejsou náklady na sociální stát téměř žádné. Teprve tehdy lze očekávat dle vyznavačů liberálních ekonomických teorií  vyrovnaný státní rozpočet. Pokud by naše země měla navázat na vysokou úroveň ekonomiky z první republiky, tak se jeví vhodnou cestou podpora vzdělání a výroby nejnáročnějších výrobků. Stojíme na prahu další průmyslové revoluce, kdy nebude zapotřebí jednoduché práce rukou, ale spíše se uplatní znalosti a investice do nanotechnologií a podobných oborů. Z toho plyne, že průmysl musí být natolik efektivní, aby odvedené daně dokázaly nahradit výpadky v sociálním pojištění (to lze předpokládat pouze po rozjezdu nových náročných výrob, které nejsou dosud v Asii zavedeny). Obecně lze chápat kapitalistický systém dneška jako hazardní hru na „letadlo“. Určitě je co zlepšovat. To jsou témata, která se však musí prosadit v celostátní politice. V krajích je nutné korigovat to, co je v nich možné ovlivnit.
Takovou politiku prosazují například Národní socialisté v  regionech Česka, kde postavili své kandidátky. A neříkají předem, s kým ji budou chtít uskutečnit. To bude na pořadu dne až po volbách.