Kdo se zasloužil v ČR o stagnaci ekonomiky a gigantické dluhy?

Již od r. 1990 byl v Česku veden spor, zda naše hospodářství je lepší nechat vytunelovat domácím vekslákům a zelinářům nebo jestli je vhodnější jeho stávající podniky přeměnit na dílenské provozy západních firem.

Tu první variantu prosazovali politici později sdružení v ODS a tu druhou podporovala ČSSD. Jak je známo, tak u občanů zvítězila ta první možnost. Chvilku měli pocit, že jsou také akcionáři a v torbě nosí „kapitalistickou“ hůl. A Česko je v porovnání se světem zcela výjimečné. U nás takzvané reformy ODS, ČSSD a nyní TOP09 podporovali voliči ve volbách z téměř všech vrstev občanů s volebním právem. Vidina světlých zítřků opět zvítězila. Velmi mnoho občanů stále věřila a věří různým neověřeným slibům a pohádkám. Však bylo na co navazovat z doby před listopadem. Nyní se sice nehovoří o komunistickém ráji, ale v kurzu stoupnul jeho opak – čistý individualismus, který prý všechny problémy poctivých pracantů vyřeší. Kdo bude hodně pracovat, tak ten se dočká blahobytu ještě za svého života. Ti ostatní v rámci tzv. volné soutěže sice nijak nezbohatnou, ale budou mít dobrý pocit, že možná jednou i oni vyhrají v té hazardní hře zvané kapitalismus. Nějak jim však uniká, že v prostředí, kde lež a korupce má svůj domov, to asi nebude reálné.

Jak se dali slyšet novodobí „soudruzi“ liberálové v barvách tzv. demokratických politických stran Česka, kteří ještě v r. 1989 byli v mnoha případech u komunistů (prý nedobrovolně – jinak se přece kariera nedala udělat):“ Nyní nebudeme tolerovat žádné flákače, kteří nechtějí pracovat“. Existuje prý přece zcela vyrovnaný trh práce, který dává šanci každému 50. nezaměstnanému na práci. Nemohou si přece ti nezaměstnaní a nepřizpůsobiví občané myslet, že budou zneužívat své pojištění proti nezaměstnanosti tím, že z něj budou čerpat bezdůvodně dávky. Na tomto trhu práce je přece situace stejně napjatá jako na tom kapitálovém. Nejsou tedy občané bez práce nijak diskriminováni oproti poctivě pracujícím kapitalistům. Mají stejnou míru svobody. Mohou se svobodně živit odpadky z popelnic. Jejich bohatší spoluobčané do nich velmi často vyhazují celé husy, protože se ještě nenaučili odhadovat potřebné zásoby jídla v domácnostech.
I pracující občané mají netušené možnosti rozletu. Mohou v případě, že je zaměstnavatel šikanuje, odejít na jiné lépe situované místo. Jak říkával Klaus blahé paměti, kdo chce, ten si práci najde. Jen neřekl, kde ta pracoviště pro běžného občana jsou k nalezení.

Došlo to tak daleko, že příslušníci menšin nejsou ochotni pracovat za mzdu nižší, než je ta minimální vyhlašovaná v ČR. Považte, že vláda je musí živit, protože by ji EU nařkla, že je diskriminuje. A proč tomu tak je? Nikdo z dosavadních vlád neudělal přítrž nekontrolovatelnému zaměstnávání gastarbeiterů z Východu, kteří byli ochotní (a stále ještě jsou) pracovat za odměnu nižší než je minimální zaručená mzda v této zemi.

Pouze advokáti a lékaři se svými mzdami přibližují úrovni v Německu (V mnoha případech se tak děje bezdůvodně, protože výsledky tomu neodpovídají). To ostatní musí držet ústa a krok. Při neexistenci odborů ani nemusí být ve sbírce zákonů Zákoník práce. Ohánět se jeho ustanoveními může zaměstnanec pouze jednou. Pak již je v naprosté většině případů ze zaměstnání odejit a nepomůže mu ani právoplatný rozsudek příslušného soudu. To jsou ty důsledky útlumu odborové organizovanosti. V dobách hojnosti je ani tolik zaměstnanci nepotřebují, ale za krize, která je srovnatelná s tou v třicátých letech 20. století bez odborů jsou v situaci jako nahý v trní. Pak se klidně může stát, že vás zaměstnavatel pošle vykonávat zcela jinou práci a ve zcela jiné pracovní době, než jste se dohodli. A pokud se vám to nelíbí, tak si můžete stěžovat na lampárně anebo jít o dům dál.

Podle všech příznaků směřuje vývoj celého Západu k přesunu veškeré výroby kromě zbraní do Asie a podobných regionů. Však jsou zbraně potřeba k tomu, aby s nimi najatí žoldáci ve službách vlády mohli potlačovat lidové bouře, které dozajista nastanou, až bude většina občanů země i EU v evidencích na pracáku. Také je možné pomocí žoldnéřských armád obrat o zisky země nových "tigrů" až nebude na splácení vládních dluhů. Jak se říká: Lehko nabyl, lehko pozbyl.
Myšlenka sociálního státu přece již není aktuální, protože se Západ nemusí obávat žádného konkurenčního politického a ekonomického systému. Chybí zde starý a možná i nedokonalý Sovětský svaz, kterého se liberálové Západu ve své době báli. Je ironií doby, že tento rozvrat pomáhají velice vydatně uskutečnit soudruzi z Číny.
Je jen otázkou, jak se může současný kapitalismus vyvíjet, když nemá žádnou konkurenci? Nemá s kým soutěžit a tak zakrňuje, až zcela zajde. V krizi se do popředí dostávají i neověřené modely vládnutí a regulace ekonomiky. Občanům však nic jiného nezbude než se upnout k novým spasitelům, když staré recepty přestaly fungovat.