Kdo chce, ten si v Česku práci najde! To tvrdí i Klaus.

To víte, že je u nás tolik pracovních příležitostí, že se všichni zaměstnaní diví těm nezaměstnaným, proč nezvednou zadky a nejdou někam pracovat?! Stačí se přece podívat na jakýkoliv internetový portál v oboru nabídek práce a skoro všechny nabízí nepřeberné množství pracovních míst. Hemží se to tam poptávkami na obchodníky s čímkoliv a hlavně jsou vyhledáváni ti, kteří umí prodávat iluze (pojištění, finanční poradenství, stavební spoření, lichvářské půjčky). Na doplnění nabídky se tu a tam objeví požadavek na programátory a manažery fotovoltaických elektráren.

Vzhledem k počtu nezaměstnaných se však jedná o mizivé počty volných míst pro tisíce šťastlivců a pro ty statisíce nezaměstnaných, kteří v konkurzech neuspějí, tu je pouze  "štědrá" podpora z úřadů práce v maximální výši 13 tis. Kč po omezenou dobu anebo životní minimum v případě dlouhodobé nezaměstnanosti po jistou omezenou dobu. A potom se může jít občan pást. Zvláště ti z ohrožených skupin (absolventi škol a občané nad 50 let). Ti ani nemají to štěstí, aby je někdo na základě jejich žádosti o zařazení do výběru oslovil. Nemá to daleko k plošné diskriminaci těchto skupin potenciálních pracovníků.

Také v posledních 12 měsících málem nezavadíte na internetu o řemeslnické pozice. Těch je potřeba zřetelně méně než obchodníků. Asi dnes platí heslo: Co Čech, to potenciální obchodník s čímkoliv.

Takže teď už máme to, co jsme chtěli v r. 1989. My přece nepotřebujeme vodit za ručičku a nechceme, aby nám někdo řídil náš život. Chceme tu čistou svobodu cestování a možnost stát se Billem Gatesem, když motyka spustí. Každý nosí v torbě tu pomyslnou podnikatelskou hůl. Jen ji stačí vytáhnout a opřít se o ni. Škoda, že všeobecně rozšířená korupce tuto iluzi poněkud nabourává. Očekávání se však splnilo jen nemnoha občanům v Česku. Po dvaceti letech lze konstatovat, že nová košťata metou skoro tak úspěšně jako ta stará, která jsme odmítli. Místo růstu životní úrovně všech občanů se nyní malá část vyvolených stala bohatší než průměrní Rakušané. Došlo  to tak daleko, že v rakouských horách místo Rakušanů lyžují hlavně bohatí Češi. A ti méně štastní okusili jak chutná návštěva soukromého exekutora, který jim zabavil vše co lze prodat. Zákony jsou nastaveny tak, že pokud se exekutor domnívá, že majetek povinné osoby je umístěn v domácnosti Klause (stačí pouze informace o doručovací adrese uvedené povinným na poště nebo jiný nepřímý údaj o tom, že se dotyčný na uvedené adrese opakovaně objevil), tak mu nic nebrání do jeho bytu vstoupit a dle své úvahy ho může i okamžitě zabavit. A Klausovi nepomohou ani účtenky o koupi přítomných předmětů v jeho bytě, protože na nich není zpravidla napsáno, že byly  prodány právě jemu. Nebude tedy schopen prokázat dle Exekučního řádu, že jsou jeho vlastnictvím, ani u příslušného soudu kam se teoreticky může odvolat. Také ten dosavadní Občanský soudní řád umožňuje, aby byl k vykonání exekuce odsouzen i občan, který ani neví, že kdysi nezaplatil nedopatřením nebo omylem jakoukoliv směšnou částku. Současná platná legislativa však umožńuje vyrobit z dluhu 10 Kč desítky tisíc aniž by to občan vůbec tušil (přímo je v o.s.ř. stanoveno, že se občan nesmí dozvědět o probíhajícím soudním řízení v dané věci). To je ta pravá spravedlnost, která pomáhá věřitelům, advokátům a exekutorům podnikat v tomto novém nadějném oboru. Zde se objevily netušené možnosti stát se Billem Gatesem i bez inovativních nápadů.
Je zajímavé, že toto podnikání podporovaly obě hlavní politické strany v Česku v uplynulých dvaceti letech. Proč přijímat vyvážené zákony, když s těmi současnými se dá vydělat tolik peněz?

Tehdy (1989) jsme se zbavili těch nenáviděných demagogů s rudými knížkami. Od té doby nám naše životy řídí noví demagogové s knížkami jiných barev. Dobře nám tak, když neumíme poznat, kdo o demokracii pouze mluví a ve skutečnosti používá skoro stejné metody práce, jako to dělal za Husáka. Také by bylo dobré se zamyslet nad pojmem demokracie. Vypadá to spíše, že ještě dlouho nebude značná část občanů chápat její pravidla. Na ulici nemůže vyjet autem ani jeden občan bez řidičského oprávnění. K volebním urnám může přijít i politicky negramotný občan a je nám to prezentováno jako vrchol svobodné společnosti. Podle toho vypadají výsledky voleb, které vlastně nejsou volbami, ale spíše dáváním hlasů mediálně sympatickým osobnostem. Volí se nejoblíbenější politici, kteří pak mohou lidi i klidně kopat do zadní části těla, protože k tomu dostali mandát na čtyři roky. Nijak se náš volební systém neodlišuje od hazardních her a loterií. Dnešní demagogové to vědí a tak nemají žádné obavy o svou existenci. Stačí přerozdělit ze státního rozpočtu velice zajímavé sumy Kč ve svůj prospěch a pak ještě lidem předkládají nehorázné účty a tvrdí, že ne oni, ale voliči způsobili díru ve státním rozpočtu.

Dá se s tím něco dělat? Asi to není nyní možné, protože nelze přece přesvědčit inteligentní mravence, aby používali svojí hlavu k něčemu jinému, než jen k přijímání potravy.

Také není vlastně rozumná alternativa pro průměrného občana. O všech demokratických stranách se přece ví, že jejich destruktivní politici jsou v podstatě stejně nebezpeční pro blaho státu (společnosti).

O komunistech se ví, že se do roku 1989 nedokázali reformovat na přijatelnou úroveň. Je sice pravda, že od nich čistokrevní prospěcháři již v listopadu 1989 odešli, ale jejich pověst byla natolik pošramocena, že to poškodilo víru lidí v jejich schopnosti vedení společnosti k světlým zítřkům. Tehdy nás oslovili jejich pohrobci, kteří nám slibovali sociální stát s úspěšnými kapitalisty. Ti v rámci sociálního smíru utrousí nějaké ty drobečky ze svého stolu, aby jejich zaměstnanci nereptali a měli pocit, že se mají lépe než za Husáka. Tak se v rámci tradice, která v Česku má kořeny již od roku 1945, masy korumpovaly od r. 1990 na úkor růstu státního dluhu. To vše se dělo pro hladké odstátnění skoro veškerého majetku v držení státu. Musela se lidem hodit nějaká neohlodaná kost, aby nereptali proti zkorumpované privatizaci státního majetku do rukou pečlivě vybrané skupiny občanů (stačilo vhodně nastavit pravidla pro privatizaci). Důsledkem však byl nekvalitní výběr držitelů, kteří s lehko nabytým majetkem nedokázali hospodařit s péčí kvalifikovaného hospodáře. Tak došlo k sérii krachů a přenesení těchto dluhů na všechny občany formou odkupu nedobytných pohledávek českých bank českým státem. To se velmi podstatně odrazilo v růstu státního dluhu.

Nyní je již odstátněno, tak není nutné dále pokračovat v politice sociálního státu. Také na to nezbývají prostředky v státním rozpočtu, protože jsou již určeny pro známé známých. Také tzv. úsporná politika, která je nám prezentována jako reformní snahy, nemůže do rozpočtu přinést žádné nové zdroje. Mzdy stagnují a vybrané daně z podnikání klesají. Kde potom je ta reformní politika? Místo tří rohlíků si koupím ke snídani dva a budu svému okolí tvrdit, že jsem tím zahájil reformu. Uvěří mi snad někdo? Vzniklými úsporami se mi uvolní částka za 365 rohlíků ročně. Pokud to samé udělají všichni občané, tak možná zkrachuje nějaká pekárna a sníží se vybrané daně ze zisku a mezd pracovníků těchto provozů.

Proč je u nás tak rozšířená korupce? To může být tím, že ji vlastně podporuje většina občanů. Může fungovat jakýkoliv společenský systém tam, kde je zlodějna považována za hrdinský čin? Tady by pravděpodobně za těchto okolností zkrachoval každý politický systém. Stačí si všimnout komentářů v TV a na Internetu, které radí občanům, jak se vyhnout placení daní. Tak jednotlivci ošidí své spoluobčany.

Proto jsme se za posledních dvacet let nijak nepřiblížili k životní úrovni občanů Rakouska. Spíše se od ní máme šanci vzdalovat! Alespoň pro 2/3 občanů je to pravděpodobné.