Kdo chce, ten si práci v Česku najde i dnes.

Tak zní obehraná písnička několika namyšlených mudrlantů. Mezi ně se zařadil svého času i Klaus. Tak by ti chytráci měli říci, jak si může najít práci průměrný zaměstnanec nebo i jeho podprůměrný  kolega, který o zaměstnání přijde bez vlastní viny (a jedná se o kvalifikované pracovníky)? Řešením určitě není zapojení se do schwarc-systému nebo publikační činnost, kterou mohou dělat pouze tzv. osobnosti odejité z vrcholové politiky.

Já bych se sice mohl dlouhodobě řadit mezi ty průměrné a to i platově, ale pokud bych chtěl najít nyní nové zaměstnání, tak v mé profesi je nabídka na pracovních portálech nulová.  Současná nabídka se scvrkla na obchodování s deštěm nebo finanční poradenství. Ne každý však má ty správné schopnosti v oblbování zákazníků melodií svého hlasu a také vytrvalost, protože musí pro jeden uzavřený kontrakt oslovit a navštívit cca 10 potenciálních zákazníků.
Tento stav je zodpovědností vlád od roku1990. Některé se o to zasloužily více a některé méně. V posledních dvou volebních obdobích se však situace značně přibližuje řeckému scénáři se vším všudy. Jen se potvrzuje, že předsedou vlády se každý nenarodil.

Já jsem také v roce 1989 neprozřetelně zvonil klíčema a organizoval na svém pracovišti generální stávku proti totalitě. Kdybych já byl býval věděl, že to vezme takový v té době nečekaný směr, tak bych se do toho určitě nepletl. Místo na slunce jsem se dostal pod okap. A jak pozoruji své okolí, tak nejsem sám, kdo tak dopadl.

Vše pak nabralo úplně jiný směr vývoje, než lidé chtěli a prosťáčci dokonce uvěřili, že odbory, které v r. 1989 organizovaly generální stávku jsou nedůvěryhodné a poplatné minulému režimu. Stejný osud potkal Socialistickou stranu. Jen tak na okraj, kdyby tehdy v listopadu 1989 nedali socialisté k dispozici balkon v Melantrichu a svoje noviny, tak by se o aktivitách OF ještě pod vedením studentů vůbec nikdo nedozvěděl a žádná „Sametová revoluce“ by ani nezačala! Kde by pak byli dnes disidenti? Ještě by možná psali na psacím stroji nějaká provolání o potřebě socialismu s lidskou tváří, která by se ani k Čechům nedostala.
Tak teď bez odborů mohou zaměstnanci leda tak potichu reptat někde v hospodě. Na pracovištích panují v mnoha případech poměry jako v 19. století. I na 16-ti hodinové směny brzy dojde.