Jak to bylo s účastí Polednové na odsouzení M. Horákové?

Je zcela evidentní, že skuteční viníci nebyli nijak postiženi ať už z důvodu, že zemřeli dříve, než došlo ke změně politického systému v ČSSR v r. 1990, anebo ti zbývající unikli potrestání na základě tajných dohod OF a představitelů končícího komunistického režimu.

Ve svém fejetonu Společnost – Moudrá tečka. autor O. Neff popisuje ve stručnosti odsouzení Ludmily Brožové- Polendové za její účast na procesu s Miladou Horákovou v roli pomocné prokurátorky. K jeho úvahám o spravedlnosti jejího odsouzení v r. 2008 se vyjádřila v diskuzi k zmíněnému článku řada čtenářů s protichůdnými názory.

Spíše se nabízí otázka, proč byli dosud souzeni pouze kováříčci místo kovářů? Výběrem podružné osoby v procesu s Miladou Horákovou a její kriminalizací na hraně zákona se spravedlnosti nedosáhlo. Lze to spíše chápat jako parodii na právní stát a urážku obětí tohoto politicky motivovaného procesu z počátku vládnutí KSČ. Je velmi pravděpodobné, že by byla Polednová uznána soudem pro lidská práva ve Štrasburgu jako nevinná.
Může snad pomocný žalobce být trestně odpovědný za rozsudek senátu příslušného soudu? Nelze se přece ohánět atmosférou soudního líčení a předem připraveným rozsudkem. Prokurátor přece nenutil odsouzené, aby sami sebe označili za zločince. Na to měl režim jiné pohůnky. Ona byla pouze jedním kolečkem v složitém mechanismu bezpráví.

Rozhodnutím Vrchního soudu z 9. září 2008 o vině Polednové se tak dostává úroveň našeho současného soudnictví nebezpečně blízko k stavu v padesátých letech. Místo toho, aby byli souzeni skuteční zločinci, tak jsou lidem předhazováni jako domnělí viníci jedinci, kteří se provinili pouze tím, že ještě žijí.

V padesátých letech tu byl hrůzný systém, na němž se podílela většina občanů této země. Cílem podobných rozsudků (r.2008) je asi udělat za minulostí tlustou čáru a dát následovníkům zločinců z padesátých let jasnou zprávu, že lze pokračovat beztrestně v pošlapávání právního státu. Vy se nechcete zařadit? Tak my vás dostaneme do kriminálu. Jen se podívejte, jak jsme do vězení dostali i Polednovou. A ještě se mnoho spoluobčanů tímto rozsudkem zbavilo neklidného spaní za své donášení a podlézání  STB a jiným orgánům minulého režimu. Korupce, podvody a jiné nepravosti se netrestají, protože jsou podporovány většinou občanů. Stávají se obecně uznávanou cestou ke kariéře. Jsou běžnou součástí života, a kde není žalobce, tam nemůže být ani soudce.  Negativní projevy na nejvyšší vládní úrovni jsou pouze zrcadlem myšlení občanů této země. Jednou z příčin, že komunisté přišli o svou moc v r. 1989, byla nespokojenost občanů s úrovní osobní svobody a ekonomického vývoje v ČSSR. Jistě skoro nikdo nepředpokládal, že cesta vpřed povede přes návrat do stavu v 19. století. Pouze významná část privatizátorů národního majetku o tom musela vědět. Tento vývoj bez morálky má svá rizika. Pokud jsme se dostali na úroveň našich prapředků, tak nikde není napsáno, že si nemůžeme zopakovat vítězný únor z r. 1948 se vším všudy. 
Jednou z příčin neúspěchu demokracie na český způsob budou ti samí kariéristé, kteří rozložili KSČ a nyní úspěšně zakotvili ve všech stranách, které se ohánějí demokracií a poskytují předpoklady k osobnímu zbohatnutí. A nemusí se nutně jednat o totožné osoby. I děti  dokáží napodobit své rodiče a tak se stejné nedostatky mohou stále opakovat.

Pohádky o demokracii, když stále více občanů má prázdné žaludky a je vystaveno exekucím soukromých exekutorů s právy na úrovni obecných soudů, se stávají nevěrohodnými.  "Podešvové" musí být přece potrestáni vězením za odcizený pecen chleba. To se českým korupčníkům v řádech desítek milionů Kč nemůže stát. U nich stačí podmínečný trest.
K čemu je mi pas, když bych do exotických krajů musel vyrazit pěšky? Taková svoboda se pro mě stává pouhou iluzí. A informuji čtenáře, že nejsem v evidenci úřadu práce a mám průměrný plat dle statistiky ČSÚ.