Několik postřehů o pracovních podmínkách zaměstnanců hypermarketů nadnárodních řetězců v Česku. To by si ve svých mateřských zemích jejich manažeři vůči svým podřízeným nedovolili. Chodíte rádi nakupovat do obchodů, kde vládnou poměry jako někde v Bangladeši? Tak vězte, že vás místní nevolníci pod tlakem volné ruky trhu nedobrovolně obslouží i zcela zdarma.
Stačí k tomu například i jen nižší tržby v daný den, kdy se vám nechtělo nakupovat s potřebným zbožím i to méně potřebné. Pak nastupuje u nich práce ve volném čase, která není nijak honorována. V těchto obchodech panuje atmosféra strachu, která při absenci odborových organizací je příčinou, že se zaměstnanci obávají třeba jen vyslovit otázku, kdo jim zaplatí práci navíc? Dalo by se to pochopit u zaměstnanců se spoluvlastnickým podílem nebo se mzdou částečně stanovenou procenty z prodaného zboží. To však nebývá v našich podmínkách až tak běžné. Nevěříte těmto několika větám? Pak doporučuji, aby se zájemci podívali na dokument ČT, který byl natočen s bývalými i současnými pracovníky obchodních řetězců. Viz odkaz. To je jeden z příkladů, který jasně ukazuje jak funguje neregulovaný trh. Zde by výrazně pomohlo přijetí zákona, že existence odborové organizace nebo rady pracujících se stejnými právy je povinná pod sankcí pro všechny zaměstnavatele od 3 zaměstnanců na pracovišti.
