Elity potřebují chudé lidi k tomu, aby mohly vládnout celé společnosti

Pokud by se totiž stalo bohatství všeobecně dostupným, tak by se neodlišoval jeden člověk od druhého. Pak by bylo možné si představit společnost, v níž by bylo bohatství ve smyslu osobního vlastnictví rozděleno dle osobních zásluh. Nebylo by tak toto vlastnictví sice zcela rovnoměrné pro všechny lidi, ale nikdo by netrpěl hladem, bezdomovectvím a existenčními problémy spojenými s nezaměstnaností. Moc by zůstala v rukou malé privilegované kasty, která by pro to měla zdůvodnění, že je to dáno jejími nadprůměrnými znalostmi a dovednostmi.

V praxi by však taková společnost nezůstala dlouho stabilní. Pokud by měli všichni lidé dost volného času, tak i dnes lidé chudí a otupení bídou by se stali gramotní a naučili by se myslet vlastní hlavou.  Uvědomili by si dříve nebo později, že privilegovaná menšina neplní žádnou nezastupitelnou funkci, a svrhli by ji.

Dá se tedy říci, že hierarchická společnost dnešního provedení složená z  vládnoucí elity, střední třídy a chudiny může existovat jedině na základě bídy a nevědomosti. Ukazuje se, že i značná část současné střední třídy je ve svém uvažování dezorientována, když si myslí, že svým usilovným sloužením ve prospěch elity by se jednou do ní mohla začlenit. Současné elity však mezi sebe nehodlají přijímat své úspěšné sluhy a to ani v případě, že by se snad stali relativně bohatými. Důkazy lze nalézt například ve Francii, Německu a v dalších zemích s nepřerušeným působením soukromého kapitálu ve výrobě a dalších oblastech ekonomiky.
Spíše se již více než dvacet let přibližuje životní úroveň střední třídy v Česku té, kterou nyní má chudina. Vše je zdůvodňováno tím, že elity musí bohatnout i v době uměle vytvářených krizí, aby mohly upustit ze svého stolu nějaké drobečky pro jimi ovládané třídy.

Elity si uvědomují, že zboží se musí vyrábět, ale nesmí se všechno distribuovat. V praxi existuje pouze jediný způsob, kterým toho lze dosáhnout: Je to buď nepřetržitá válka anebo jejich série, kdy jedna navazuje na druhou. Důvod se vždy nějaký najde. Nejčastěji se válečníci zaštiťují bojem za demokracii.  Jen nám nechtějí sdělit, kde viděli společnost, která tento princip dokázala úspěšně uplatnit v praxi za existence početné vrstvy chudiny.  I projekt EU se zcela zákonitě podřizuje stejné ideologii a následuje „Velkého bratra“.  Však ho také financuje a ze zákulisí i ovládá. Tedy není rozhodování o věcech společných v kompetenci lidu tohoto společenství. Chybí zde základy té proklamované demokracie.

Pokud by nebyla pravdivá myšlenka o potřebě elit mít ve společnosti početnou skupinu chudáků, která nemá obecně svůj názor na celospolečenské záležitosti (je ráda, že má co do úst, a na politiku nemá čas), tak by se nyní široce diskutovala možnost o vystoupení Česka z EU. Lidé by se o politiku a ekonomiku široce zajímali a kvalifikovaně by o těchto záležitostech diskutovali, zda pro nás nebude vhodnější z EU vystoupit a přestat se zaváděním škodlivých nařízení, která ničí naší ekonomiku i společnost. Ani jednostranné informace z masových informačních médií by nemohly dezorientovat vzdělané občany.

Demokraticky by se občané rozhodovali, zda není na čase uspořádat v Česku referendum o vystoupení z EU. Byly bychom blíž k svobodě (životní úrovni chudiny) v Rakousku, kde o tom řada obyvatel vážně uvažuje.