Důchody a potřeba reforem v Česku.

O toto téma se otírají mnozí politici i autoři na blogu idnes. Většina lidí vnímá, že je potřebné o tom hovořit a hledat vhodné řešení předpokládaných problémů s průběžným systémem. Peněz na financování důchodového systému se již nyní začíná nedostávat. Týká se to tedy již dnešních důchodců, ale může se to projevovat i u budoucích adeptů na penzi.

Již nyní je výše důchodů u většiny důchodců nižší než byla jejich polovina mzdy, když vzniknul jejich nárok na výplatu. Hovořit tedy o tom, že důchodci dnes mají možnost mít stejné potřeby, nároky a tužby jako mladí pracující, je přinejmenším iluze.

V souvislosti s hospodářským poklesem se začínají ozývat hlasy, které hovoří, že by se i důchodci měli podílet na úsporách (rozumí tím snížení současných důchodů po dobu recese).
Současně hovoří i o ostatních občanech, kteří dosud nepocítili nedostatek zdrojů státního rozpočtu v jejich stávajících platech (státní zaměstnanci včetně ústavních činitelů). Proč by však zrovna důchodci měli být tak uvědomělí, aby souhlasili se snížením penzí, když další zmíněné kategorie pracujících s žádným omezením svých platů nesouhlasí? Spíše by v případě odejmutí části platů byli připraveni jít i demonstrovat.

Současní důchodci přece nezpůsobili nízký výběr sociálního pojištění v minulém roce a na penze svých rodičů vždy dokázali vydělat. Chyba tedy pravděpodobně není na jejich straně. Již dvacet let nám politici demokratických stran tvrdí, že nyní dávají celé naše hospodářství do pořádku po velkých chybách komunistů v období let 1948-1989. Podle jejich projevů bychom spíše měli být po dvaceti letech za vodou a ne na začátku skoro neřešitelné krize důchodového systému. Průběžný systém v důchodovém pojištění sloužil padesát let bez potíží. Bylo to z důvodu nárůstu počtu obyvatel v tomto období (vysoká porodnost a současně nízký dosahovaný věk). Tedy se to částečně podobalo hazardní hře typu „letadlo“. Pokud by se růst nezastavil, tak teoreticky by nebylo potřebné dělat dnes žádné velké úpravy pojištění.

Za současné situace ekonomiky hovořit o tom, že si důchodci měli šetřit na dobu, kdy nebudou moci pracovat a příjem ze sociálního důchodového systému bude nedostatečný, je mírně řečeno opožděné.

Dosavadní vývoj zaměstnanosti má zásadní vliv na výběr sociálního pojištění do penzijního systému. Tržní systém nefunguje optimálně a není dnes schopen dát práci dostatečnému počtu pracovníků a tím dochází k výrazně nižšímu výběru sociálního pojištění od pracovníků a jejich zaměstnavatelů.

V čem je tedy současný politický systém progresivnější než ten za diktatury komunistů, když v něm klesá počet nově narozených dětí a občané v produktivním věku nemohou najít práci?

Na každou otázku se najde odpověď. Lidé se údajně chtějí mít lépe, proto mají méně dětí. Za prací se lidé nechtějí stěhovat, proto jsou nezaměstnaní (Stačí se však podívat do statistiky počtu nezaměstnaných a počtu volných pracovních míst a je hned jasné, že to je jen částečná pravda.) Chápal bych, kdyby naši politici podpořili rozvoj výrob s mnohem vyšší produktivitou. Takže zvýšený výběr daní by nahradil i výpadek daně na sociální pojištění od sníženého počtu pracovníků i nezaměstnaných občanů. Pokud to však nedovedou, tak nezbývá než do ČR zajistit příliv mladých produktivních pracovníků z méně rozvinutých zemí, aby na důchody měl kdo vydělat.

Vůbec nám nepomůže strašení Předpověď OECD o věku občanů v r. 2050 ,tak jak ho například zveřejnil Dan Černohorský. Nikdo přece dnes neví, co bude za čtyřicet let opravdu realita. Zda u nás nebo v jiných dnes rozvinutých zemích budou převážně lidé v důchodovém věku nebo zda tu budou v té době žít ve velkém počtu produktivní příslušníci jiných ras.

Například nyní se hodně hovoří o Haiti v souvislosti s přírodní katastrofou a také je zmiňována skutečnost, že se jedná o nejchudší zemi v Americe. Nikdo však nepřipomíná, že se za posledních dvacet let počet obyvatel v této zemi zdvojnásobil. Ani vysoký počet osob v produktivním věku je od bídy nezachránil. Ba právě naopak.