Pokud bychom v ní nebyli, tak úspory na lécích by mohly dosáhnout desítky miliard Kč ročně. Farmaceutické firmy a jimi financované lobby hájí skryté kartelové dohody výrobců léčiv v USA, Švýcarsku a dalších zemích EU a současná
česká legislativa jim jde na ruku.
Daří se jim to tak úspěšně, že ceny téměř všech léků v našich lékárnách za posledních deset let stále rostou, přestože náklady jejich výrobců na ty druhy, které byly v jejich nabídce již před deseti lety stagnují, a celkově ekonomiky evropských zemí nerostou a příjmy zaměstnanců se nijak výrazně nezvýšily. Ty tzv. průměrné platy jsou pouhou statistickou hrou s čísly, kdy já mám k obědu celou husu a soused nic, ale v průměru máme oba půlku.
Ještě si živě pamatuji dobu, když začalo v ČR postupné odbourávání bezplatného zdravotnictví. Tehdy nás politici za vydatné mediální podpory rádoby odborníků na veřejný zdravotní systém přesvědčovali, že se plýtvá léky a není ekonomické, aby lékaři psali recept na Acylpyrin, když jeho cena ve volném prodeji je cca 4 Kč. Netrvalo to však ani moc dlouho a dnes si ho můžete pořídit za 34 Kč. A takových léčiv, která se vyrábí podle nezměněné receptury již desítky let a jejich cena neustále roste, najdete v českých lékárnách mnoho.
Pokud bychom nebyli vázáni EU a českou legislativou používat léky pouze od výrobců ze zemí, které jsem zmínil výše, tak by v našich lékárnách mohly být k dispozici generické léky z Indie, u nichž je dodavatelská cena nesrovnatelně nižší než těch, které jsou nyní v ČR k dispozici.
Například léky na HIV z indické produkce způsobily pokles jejich ceny o 99% na současných 100 dolarů v zemích Asie a Afriky.
Kolik budeme platit za Acylpyrin z domácí produkce za 10 let? Typoval bych to vzhledem ke skutečnosti, že nikdo nic nenamítá proti kartelovým dohodám a lobbingu výrobců léčiv z výše uvedených zemí, na cca 300 Kč.
Členství v EU není posvátná kráva, bez níž nemůžeme existovat. Sdružovat se lze i v jiných zájmových organizacích. Podle údajů samotné Evropské komise získávají ekonomiky členských zemí díky unii 120 miliard euro ročně, ale kvůli unijním regulacím a daňové harmonizaci tratí 600 miliard ročně. Tratí však především slabší země jako je například Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko a vydělávají ty, které jsou rozvinuté. Jedná se tedy zjevně o opakování skryté formy kolonialismu. Dnes jsme zemí, která dodává levnou pracovní sílu západním ekonomikám, a zároveň jim nemůžeme reálně konkurovat v produkci finálních výrobků. Po podpisu Lisabonské smlouvy se EU jeví jako výrazně nedemokratický útvar a ani Evropský parlament to nijak nezlepšil. Ten má vlastně jen poradní úlohu a nerozhoduje téměř o ničem. Nelze tedy očekávat, že se sama od sebe zreformuje. Je pak ekonomičtější založit úplně jinou unii, protože by to bylo asi tak obtížně, jako kdyby chtěli řadoví členové zreformovat NSDAP.
