Český národ čeká na Blanické rytíře. To si tedy ještě dlouho počká.

Musím se ptát, kdy k nám přijde to evropské jaro? Už i v zemích severní Afriky se začaly objevovat jisté náznaky. A tady téměř všichni po komunisticku zřejmě pochopili, co po nich chce jejich státotvorná, rozpočtově odpovědná vláda, která vytváří podmínky, aby po ní mohla přijít potopa

Jen ať si to socialisté pěkně vylížou. Státní pokladna bude zcela prázdná a dluhů na splácení bude také požehnaně. Někteří politici o úsporách dovedou se zanícením hovořit, ale jinak skutek zřejmě utek. On totiž opravdový hospodář svou zem zvelebí pouze cílenou správou země. Ti ostatní dokáží pouze šktrtat z cizího a planě  plkat o nutnosti úspor u těch, kteří ani nejsou příčinou současné ekonomické stagnace. 
A nemusíme propadat beznaději, že neexistuje taková země, kde zítra znamená včera. Již se u nás dříve sice hodně napsalo chvalozpěvů o papírových tigrech Evropy, kteří se však první dostali do problémů v r. 2008. Od těch bychom toho mnoho nepochytili kromě dluhů. Je však například v Jižní Asii jedna malá země se srovnatelným počtem obyvatel jako Česko, kde neřeční o demokracii pro zloděje, ale z našeho pohledu pod vedením jednoho téměř despoty se stala výkladní skříní celé Asie. I Evropa by se od ní mohla lecčemu přiučit. Jmenuje se Singapur. I v loňském roce jejich produkce rostla v řádu cca 10%. A vůbec jim nevadí, že u nich vládne jedna jediná strana. Za celou dobu 26 let, kdy tam vládnul ministerský předseda Lee Kuan Yew, se do jejich parlamentu neprobojoval politik z jiné politické strany. A i po převzetí vlády jeho synem se  tak dosud nestalo. O korupci v této zemi slyšeli na počátku  kariery Lee Kuan Yewa. Od té doby se s tímto pojmem v Singapuru obyvatele nesetkávají. A světe div se. V této zemi jsou ve vlastnictví státu zde podnikajicí firmy, které tvoří 60% HDP. Tomu by náš velký privatizátor asi neuvěřil, že tyto firmy mohou být úspěšné.