České dráhy stále více upadají do bezvýznamnosti!

Doprava v Česku je výrazně neekologická. Prakticky veškerá doprava až na drobné výjimky se odehrává na silnicích. Kde jsou ty časy, kdy byla rozhodující část dopravy osobní i nákladní soustředěna na železnici? Před r. 1989 platila vládní doktrína, že je neekonomické cestovat osobními auty, když lze většinu občanů dopravit kamkoliv pomocí vlaků ČSD.

To platilo i pro přepravu nákladů kromě urgentních dodávek, které musely být doručeny do cíle v krátkém čase. Ve školách se tehdy zdůrazňovalo, že je přece neekonomické, aby 500 občanů cestovalo 500-sty auty, když je do cíle dopraví vlak za mnohem menších nákladů pro dráhu i cestující. Byla tady sice jistá míra nepohodlí plynoucí ze zastaralých vlakových souprav, ale to bylo možné řešit náhradou za novější vagony. Tehdejší režim nebyl v tomto směru vůbec rozhazovačný a držel se zásady, že lze pořizovat nové věci teprve až tehdy, když si na ně dráha vydělá. Ministr Janota by z takového hospodaření měl určitě radost. Občané však cítili značné nedostatky v kultuře cestování a oprávněně žádali po listopadu 1989 zásadní změny v dopravě.

A opravdu se jich dočkali. Státní dráhy se začaly chovat „tržně“. Skoro každý rok navrhovaly úpravu jízdného směrem nahoru. Tyto návrhy byly ministerstvem dopravy velmi často vyslyšeny. Z každým zvýšením cen docházelo k úbytku cestujících. Bylo potřebné odstranit vysokou míru ztrátovosti a tak se část chybějících peněz hradila i z výnosu nákladní dopravy. To však stále nestačilo. Bylo tedy nutné zatížit více nákladní dopravu zvýšenými poplatky. Netrvalo dlouho a dopravci a firmy si spočítali, že je levnější posílat náklady po silnici. Přeprava zboží po dráze začala klesat až do současného stavu, kdy se jedná o pouhý stín předchozích přepravních výkonů. Doprava osob i nákladů na dráze se dostala do stádia, kdy lze pochybovat o její oprávněnosti.

Pokud bych chtěl začít podnikat v železniční dopravě, tak bych si nemohl přát lepší výchozí podmínky. ČD se blíží situaci v IPB, když ji stát prodal za symbolickou 1Kč.

Správně naši známí ekonomové říkali a stále na tom trvají, že stát zastoupený neschopnými a proti korupci málo odolnými úředníky není nejlepší hospodář. Navíc negativní jevy (korupce, nehospodárnost) jsou u nás hluboce zakořeněny ve vrcholné politice a tak je ani nemá kdo účinně odhalovat a přijímat adekvátní kroky.

Určitě nám nepomůže opatření na omezení kamionové dopravy na dálnici v odpoledních pátečních hodinách. Taková gesta řeší spíše následky než příčiny. Řešením by mohlo být vytvoření podmínek, aby doprava po železnici byla pro občany i firmy zajímavá ekonomicky. Pak by ani nemusela být rozvíjena silniční síť v takovém tempu jako jsme toho nyní svědky.