Češi potřebují prezidentský režim

Dosavadní politický vývoj od roku 1989 do dneška to v Česku s velkou mírou aktuálnosti potvrzuje. I první přímá volba prezidenta Zemana v lednu 2013 to naznačila. Pokud oslovíte občana na ulici nebo někde v soukromí, tak je patrné, že nebude schopen objektivně porovnat jednotlivé strany a politiky, protože nezná jejich program a konkrétní historii jejich počínání v politice.

Média v informování téměř zcela selhala. Drtivá většina jich je ve vlastnictví zahraničních majitelů z Německa, kteří jejich prostřednictvím prosazují své zájmy v Česku. Jimi zaměstnávaní novináři jsou voděni jako loutky na provázcích. Pokud by z nich někdo chtěl napsat pravdivou informaci z Česka, tak ten by dozajista tak učinil naposled před svým vyhazovem. I o zahraničí informují jednostranně. Příkladem může být nedávno ventilované údajné omezování práv nevládních organizací v Ruské federaci. Na zevrubné stanovisko prezidenta Putina k tomuto tématu však již naše média nijak nereagovala. Viz odkaz na televizní rozhovor Putina s redaktorem německé TV ARD.
O nic lepší není situace ani ve veřejnoprávních médiích, která pro změnu ovládají politické strany u moci.

Máme u nás již dvacet let tzv. politickou „levici“ a „pravici“. Není však vůbec jasné, zda toto rozdělení je občany chápáno správně.
Strany pravice se holedbají ochranou práv jednotlivce na svobodu podnikání a jednání, které ve své podstatě omezuje práva celých skupin občanů na obdobnou míru svobody.

Za stranu levice se vydává již dvacet let ČSSD, která verbálně a někdy i prakticky hájí práva občanů nižších a středních vrstev této země. Byla sice o něco úspěšnější v rozvoji země než vlády ODS, ale konečný efekt nebyl zase tak vynikající, aby přesvědčil většinu občanů o tomto faktu. To také bylo spolu s totální propagační kampaní médií ve prospěch pravice příčinou, že o svou vládní pozici v roce 2007 přišla.

 Občané po mediálních kampaních obecně politickým stranám nedůvěřují. Stáváme se stále více kolonii Německa. I nezanedbatelné mzdové rozdíly za stejnou práci co do kvality a množství u firem podnikajících v obou zemích to jasně potvrzují. Mohou politické strany mít důvěru občanů, když stále více lidí vidí, že máme spíše „protektorátní vládu“?

V době Facebooku se ani občané, kteří denně brouzdají po Internetu a klábosí se svými virtuálními přáteli, neobtěžují navštívit webové stránky obcí, krajů a vlády, kde by se dozvěděli mnoho důležitých údajů o činnosti těchto institucí. To by jim umožnilo snadněji se rozhodovat při volbách do zastupitelských orgánů.
Tedy tím naznačují, že nemají čas sledovat dění v Česku. Za takové situace by zřejmě uvítali osvíceného téměř despotu (voleného konzula nebo prezidenta s plnými mocemi), který by za ně tuto zemi řídil.

Pak se lze oprávněně ptát, zda opravdu nesouhlasí většina občanů s kroky současného prezidenta, který pouze vykonává to, co mu Ústava ČR přikazuje a umožňuje. Pokud je tento dokument dle názoru kritiků poněkud nedokonalý, tak je na poslancích parlamentu a senátorech, aby ho opravili.
Je nedůstojné okopávat Zemanovi „kotníky“, když jsou argumenty jeho kritiků sporné a někdy i spíše pro zasmání.

PS: Co jsem zde dnes neuvedl, to se můžete ve většině případů dočíst v mých předchozích fejetonech.