Pro mne tedy neplatí metodika Českého statistického úřadu, která na základě zavádějících indexů počítá průměr ze součtů jablek a hrušek. Je přece zřejmé, že se téměř nikdy nestává, aby rostly současně ceny všech položek jím definovaného spotřebního koše. Také váhy jednotlivých položek jsou stanoveny pofiderním způsobem, který ani při růstu nákladů na podstatné skupiny položek spotřeby celých příjmových skupin občanů nevyjádří reálný růst cen.
V metodice ČSÚ jsou pro všechny položky určené váhy v jednotkách promile.
Počet cenových reprezentantů ve spotřebním koši pro výpočet indexů spotřebitelských cen (životních nákladů) je v roce 2013 následující:
Úhrn 691
1. Potraviny a nealkoholické nápoje 161
2. Alkoholické nápoje a tabák 23
3. Odívání a obuv 65
4. Bydlení, voda, energie, paliva 41
5. Bytové vybavení, zař. domácnosti, opravy 80
6. Zdraví 19
7. Doprava 81
8. Pošty a telekomunikace 3
9. Rekreace a kultura 109
10. Vzdělávání 12
11. Stravování a ubytování 43
12. Ostatní zboží a služby 54
Váhové schéma v novém spotřebním koši pro výpočet indexů spotřebitelských cen za domácnosti celkem je následující:
Například v potravinách má chleba váhu 1kg 3,760114 promile
plec vepřová 1kg 1,425757 -„-
V koši jsou samozřejmě i další položky z průmyslového zboží, drogérie, cestování a služeb.
Takže protože se koš počítá jako průměr, tak každý Čech měl v roce 2013 výdaje za ubytování v domově důchodců a nebo i za dětskou sedačku.
Tedy tato statistika nemůže sloužit k vyjádření růstu cenové hladiny pro reálné spotřebitele. Takový spotřebitel zde neexistuje. Pokud by byly zveřejňovány statistiky pro jednotlivé příjmové skupiny obyvatel, tak již by měly určitou vypovídací schopnost. Je přece zřejmé, že ani Babiš nemá stejné potřeby jako například já. Ani nemluvně nemůže mít stejný spotřební koš jako důchodce.
Dle mého pozorování vlivu růstu cen od roku 2010 na můj spotřební koš pro tříčlennou rodinu, musím konstatovat, že za poslední tři roky vzrostly náklady na naše základní rodinné potřeby o 30%. A nemusel jsem na to mít speciální tabulky a metodiku ČSÚ.
Pravidelně jezdím s manželkou na týdenní nákupy do místního hypermarketu, kde nakupujeme prakticky všechny potraviny, nápoje a drogérii. Jedná se obchod s nejpříznivějšími cenami v blízkém okolí.
Před třemi lety jsme platili pravidelně 1000 Kč za nákup v objemu jednoho nákupního vozíku. Od té doby se ceny jednotlivých položek začaly zvedat a nyní jsme se dostali na hodnotu 1300 Kč a to již náš nákupní vozík není zcela plný.
Z doby před listopadem si pamatuji, že podobné metody průměrování při výpočtu růstu cen byly uplatňovány i tehdy. Jednalo se o režimní propagandu. Pozoruji, že se v metodách ČSÚ změnilo pramálo. Je to stále služka vlády, pro kterou dělá servis a chce pomocí složitě vyhlížejících propočtů zakrýt, že vláda neumí řídit zemi a zajistit skutečný rozvoj ekonomiky.
Je stále mnoho lidí v této zemi, kteří pro samé starosti o svou obživu ani nezpozorovali, že jejich reálné mzdy klesly o mnoho procent. Já to však cítím a tak jsem si vymezil půlhodinku, abych se s vámi podělil o své zkušenosti.
