O revizi rámcových vzdělávacích programů se mluví léta. Něco se nedávno pohnulo, ale kdesi v ústraní, bez širší diskuse. Zoufalý pokus o diskusi na webu NÚV už zkrachoval. Učitelé si dobře pamatují, jak vypadala diskuse k inkluzi.
Jediným výsledkem je jakýsi balík tzv. podkladových studií, balík nesourodých textů, balík, který dosud není dokončen a nepostihuje všechny vzdělávací oblasti. Především však těm balíkům chybí jasná vize, co má být cílem revize. Zase jen nějaké přílepky? Změna nenáviděného ptydepe?
Rámcové vzdělávací program přišly s myšlenkou dvoustupňového kurikula, s vizí větší autonomie škol, s větším důrazem na dovednosti. Zavedení RVP však proběhlo velice rychle, bez širší diskuse, na učitele dopadl úkol vytvořit školní vzdělávací programy. ŠVP nechtěné, ŠVP nečtené.
Podpora přišla pozdě a v malém. V Česku pod rukama MŠMT vykvete jen býlí byrokracie a bodlák formalismu. Papíry, papíry, papíry. Školní kurikulum je nejprve přiškrceno standardy a dále dušeno atmosférou stále sílícího tlaku na různá plošná testování. Nad revizí se rojí jen otázky.
Bude revize RVP znamenat návrat k osnovám? Bude centrálně stanoveno nějaké základní učivo? Budou revize jen prostředkem skupinových zájmů tlačících tu na brannou výchovu, tu na metody kritického myšlení? Na přímý dotaz ministerstvo (neboť ryba smrdí od hlavy) ústy NÚV kličkuje:
„Cíle vzdělávání a cíle revize RVP budou předmětem diskuse ve vazbě na přípravu Strategie vzdělávací politiky 2030+.“ Z této odpovědi je zřejmé, že ta naše revize česká vlastně začala bez jasné vize. Jenom jako byrokratický úkol. Jeden vlak za druhým ujíždí, ale na Karmelitské mají času dost.
