Britské listy zjevně trpí schizofrenií. Na jedné straně křičí, že by se měly trestat verbální trestné činy, na straně druhé předvádí nesnášenlivou a hrubou rétorika. Nedávno to předvedl Bohumil Kartous v textu o národní identitě.
Když popisuje strach české společnosti, píše, že „má jen malý smysl spílat lidem, že dělají chybu, když jim nikdo pořádně nevysvětlil, jakou chybu že to vlastně dělají“. A pak si vpravdě goeblsovským způsobem nachází obětního beránka: „To je mimochodem zcela prokazatelný zločin českého školství.“ Zločin! Tento mluvčí prý obecně prospěšné společnosti EDUin bez váhá plivne na práci stovky tisíc učitelů.
„Dalším zločinem české školy je, že učí děti podléhat umělým, neskutečným autoritám,“ pokračuje ve svém obecně neprospěšném útoku proti celému českému školství, proti všem českým učitelům. Bohumil Kartous zatím spílal celému národu kvůli xenofobii. Teď se mu podařilo plácnout dvě mouchy jednou ranou: za všechno může české školství. Umělá a neskutečná autorita si osobuje právo soudit české školství.
Půjčím si autorova slova: „Mám dojem, že to už přesahuje hranice pochopitelného strachu, že jde o čirou nenávist.“ Není toto názorná ukázka pokleslé žurnalistiky Britských listů? Není toto názorná ukázka toho, že čím slabší je myšlenka, tím silnější musí být slova? Pane Kartousi, je opravdu nutné brutálně a šmahem odsoudit celé české školství? A není právě toto názorná ukázka podněcování určité nenávisti?
