Jarním šlágrem jsou hádky o maturitě. Zatímco dříve byly pochyby o některých otázkách, teď došlo dokonce na chyby v některých otázkách. Nakonec to odnesl šéf Cermatu obvyklými škatulaty. Ale podstaty problému se to nedotklo. Zase.
Kam s ní? Totiž s maturitou, to jsem se tady ptal už v roce 2016. Není maturita po tolika svárech mezi zastánci státní maturity a odpůrci státní maturity jen zbytečnou přítěží? Jde ještě o vzdělání? Nebo jen o roztomilou c. a k. nostalgii o vyfešákovaných studentech a nastrojených studentkách skládajících „zkoušku dospělosti“?
Ještě před třiceti lety byla maturita přece jen stále něco exkluzivního. Za „našich časů“ nemělo smysl se hlásit na maturitní obor s trojkou na vysvědčení, a dokonce druhým oborem musel být obor tříletý. Nemáš na maturitu, šup na učiliště. Ale dnes? Dnes přece maturuje 75 % ročníku! A vlastně musí. U mnoha oborů není na výběr.
Tak to bylo nastaveno, k tomu pak vznikla celé řada nových maturitních oborů mimo gymnázií a průmyslovek. Elektrikáři s maturitou, kuchaři s maturitou, kosmetičky s maturitou. (Nemám nic proti elektrikářům, kuchařům ani kosmetičkám.) Maturita dávno není „klíčem“ k vysoké škole, dnes je podmínkou k povolání.
Nesrovnatelnost maturantů na tolika maturitních oborech vyvolala vytvoření tzv. státní maturity, ale výsledkem jsou neustálé spory, pochyby a tisíce neúspěšných maturantů, před kterými se zavřely dveře nejen vysokých škol, ale také řady povolání. A neúspěšní maturanti se snaží ztracené body vyvzdorovat. Soudně i nesoudně.
Pozitivním důsledkem je, že se objevují hlasy volající po nové debatě o maturitách. Dokonce si notují konzervativci a radikálové. A tak se stejně jako v roce 2016 ptám.
Neměli bychom se ptát spíše po smyslu maturitní zkoušky? Je vůbec možné, aby všichni maturovali stejně? Je nutné, aby maturovali opravdu všichni středoškoláci? K čemu vlastně maturita slouží?
