Málokterá profese je bombardována tolika přechytralými komentátory jako právě školství. Komentátoři se slétají k hostině jako bodavý hmyz. Nemusí nic pořádně vysvětlovat, nemusí ani ničemu pořádně rozumět. Stačí bodat a bodat.
„…… by se mělo zefektivnit, zoptimalizovat do podoby, která by umožňovala odměňovat ….. lépe i bez zruinování státního rozpočtu“. O kom by mohla být řeč? Třeba o všech 500 000 lidí placených státem? Šlo by to říci o soudech, policii nebo armádě? Či dokonce o zdravotnictví? Samozřejmě je řeč o školství a učitelích, protože to je ten nejsnadnější terč. Tady bodnutí vždy slaví úspěch. Co vlastně pro autora znamená zefektivnit a zoptimalizovat školství?
Jak by si to pan komentátor představoval? „Měl by se zredukovat rozsah učiva i početní stavy,“ radí. Jak ale přesně souvisí odměňování a rozsah učiva? Co ušetříme, když zredukujeme učivo? Co ušetříme na vyjmenovaných slovech? A početní stavy učitelů? Zatím si i vrabci cvrlikají, že chybí tisíce učitelů a výhledy mluví o více než 10 000 učitelích. Když dnes zredukujeme početní stavy učitelů, co se stane zítra? Už dnes troubíme na ústup od řádné pedagogické kvalifikace.
Rady pokračují: „Stát by měl dát zelenou alternativní, domácí výuce (ostatně, volají po ní v petici desítky tisíc rodičů) i rozvoji soukromého (z veřejných zdrojů nehrazeného) školství.“ Opravdu jsou desítky tisíc rodičů, kteří jsou ochotni zůstat doma a učit své děti? Ostatně domácí vzdělávání existuje i bez petice. A soukromé školy? Ano, některé soukromé školy se dokážou obejít i bez učitelů, protože je nahrazují tzv. „průvodci“ nejasné kvalifikace. Smysluplná alternativa?
„Tak, aby i bez enormních dodatečných zdrojů bylo možné učitele na veřejných školách lépe odměňovat – samozřejmě, nikoliv plošně a paušálně, nýbrž selektivně, podle jejich kvality a schopnosti naučit,“ pokračuje autor dost obnošenou floskulí o kvalitě naučit. Mýtická kvalita. Nikdo ale zatím nepopsal, co znamená kvalitně, ba ani co naučit. Ani tento čacký komentátor, i když říká, že „školství bez kvalitních učitelů nemůže být žákům/studentům prospěšné.“
Filuta komentátor používá slova tak, aby je nikdo ani nepomyslel zpochybňovat. Efektivita, optimalizace, redukce, alternativa, selektivita, kvalita. Proti tomu nikdo nepůjde. Nemůže, to by byla sebevražedná mise. A s tím takovýto druh „komentátora“ samozřejmě počítá. Ale problém je v tom, jaký mají ta slova obsah. Pěkně jedno po druhém. Aby neduněla prázdnotou. Nad jednotlivými slovy však visí ještě něco vyššího. Autorův Záměr. Bodnutí za potlesk, potlesk za bodnutí.
Co kdybychom právě tuto líbivou floskuli o kvalitě použili i na ostatní profese placené státem? Takový komentátor-hrdina se ještě nenašel, aby volal po selektivním odměňování v armádě, policii, soudnictví nebo ve zdravotnictví. Tady všude se našlapuje raději zlehka, tady všude komentátoři-nehrdinové ztrácejí odvahu mluvit o „ruinování státního rozpočtu“. Učitelé ruinují rozpočet? Jedovaté žihadlo. Ale kdyby měli být za kvalitu odměňováni tito komentátoři, mnozí by pomřeli hladem.
