Cílem memoranda České školství – co chceme je samozřejmě zviditelnění odborářů, kteří ztrácejí nejen členy, ale především důvěryhodnost. Memorandum připomíná jakýsi rychlokvašený brainstorming. Někdy se odboráři dostali za hranu.
Za hranu poslání odborů. Co je hlavním posláním ČMOS? Především obhajoba práv svých členů, pracovněprávní požadavky, zlepšování pracovních podmínek. Ale memorandum jde dál. Odboráři například chtějí podporovat manuální zručnosti žáků.
Jak? Opět není jasné, co tím myslí. Můžeme se domýšlet, že jde o reinkarnaci pracovního vyučování. Můžeme se domýšlet, že jde o tlak průmyslových odborových svazů, pro které je základní vzdělávání především přípravou nových továrních dělníků. Musíme se jen domýšlet.
Pracovní vyučování však je v RVP odjakživa obsaženo a záleží jen na každé škole, kolik mu chce v ŠVP – s ohledem na vlastní podmínky - věnovat prostoru. A k tomu se mohou vyjádřit rodiče i zřizovatel. Není potřeba znovu vytvářet další legislativní tlak.
Je to jen další projev zájmů různých skupin. Jedna tlačí na pracovní vyučování, druhá na mediální, třetí na brannou výchovu. Všichni cítí další příležitost v souvislosti s revizí RVP ZV. Politická nejistota tomu jen nahrává a pravděpodobně rozhodne náhoda.
Našemu školství chybí vize. Nemáme nikoho, kdo by tuto vizi formuloval, prosazoval a hájil. Toho zneužívají různé nátlakové skupiny, z toho pochází devastující kampaňovitost českého školství, navíc násobená ambicemi rychle se střídajících ministrů.
Na toto nebezpečí však odborářské memorandum nereaguje. V zájmu nejen svých členů, ale všech učitelů a žáků. Odboráři jsou někde za hranou, ale ani odtud daleko nedohlédnou.
